úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
České Žleby


Ve středověku zde procházela hlavní trasa Zlaté stezky z Pasova do Prachatic, stopy stezky jsou ještě dnes patrny v terénu. Osada ale písemně zmiňovaná až r.1709. Název získaly od koryt, žlebů, ze kterých se napájeli soumaři. Dřívější název vsi byl také České Trouby. Býval zde známý hotel Washington. České Žleby jsou také rodištěm šumavského historika Rudolfa Kubitscheka(29. prosince 1895).

Stával zde kostel sv. Anny. Pocházel z r. 1789 - 1791. Šlo o jednolodní stavbu obdélníkového půdorysu s věží nad průčelím a s presbytářem pětiboce uzavřeným. Loď i presbytář byly plochostropé. Zařízení z 18. a 19. století. Loď kostela měla rozměry 15,17 x 9,67 m. Pětiboce uzavřený presbytář měl rozměry 7,66 (hloubka) x 7,06 m (šířka). Kostel s nízkou dřevěnou věží nad průčelím s jehlancovitou střechou vybíhající v hruškovitou báň byl orientovaný k severu, k presbytáři přistavěna původní sakristie na Z straně a nová (z roku 1850) na V straně, nad presbytářem sanktusová věžička s cibulovitou střechou. R.1787 přichází první kněz, slouží mu malá kaple sv.Anny, tohoto roku zde byl zavěšen zvon, se stavbou nového kostela se započalo 23.6.1788, vysvěcen byl 16.10.1791. Od r.1801 přibyli dva nové zvony od zvonaře Pernera z Českých Budějovic, za první války odvezeny. V roce 1923 provedena sbírka na nové zvony, které ulil Rudolf Perner. Měly nápis "Krieg hat genommen, Liebe gegeben", vážily 183 a 83 kg a stály 8695 Kč, tyto zvony opět odevzdány k válečným účelům 22.12.1941. O zboření se uvažovalo od března 1964, 27.5.1964 požádal o zboření vojenský útvar Prachatice, jeho zboření nařídil ONV Prachatice 28.3.1965. Mělo být provedeno do 30.6.1965, 20.7.1965 ještě stál. Zbořením pověřeno JZD Strunkovice; 31.8.1965 už byl zbořen, ale nekvalitně, MNV ve Stožci žádal dokončení demolice tak, aby zbytky neohrožovaly děti jdoucí do školy. Ve vsi stávala ještě kaple P. Marie na vrchu u obce. Do 2. světové války rozsáhlá obec s více než 1000 obyvatel, významnější než Stožec. Ve 30. letech 20. století zde byly 4 hostince a hotely s ubytováním, 5 obchodů se smíšeným zbožím, pošta s telefonem a telegrafem, finanční stráž, lékař, 35 řemeslníků a živnostníků.

České Žleby s kostelem sv. Anny na historické fotografii

Po odsunu převažujícího podílu německého obyvatelstva v roce 1945 až 1946 a vzniku "hraničního pásma" se staly České Žleby jednou z nejodlehlejších šumavských osad se smutným osudem většiny obcí v těsné blízkosti "železné opony".

Naplnil se zde také osud bratra Josefa Hasila-krále Šumavy, Bohumila. Když se bratři Hasilovi vypravili 13. září 1950 pro Bohumilova syna, aby ho odvedli do Německa, číhali na ně poblíž Českých Žlebů pohraničníci. Ten den byla mírná mlha a nebýt měsíce, který nasvěcoval šumavské palouky více než kdykoliv jindy, nebylo by vidět ani na krok. Hasila v tmavém oblečení se zeleným batohem na zádech hnala k hranici touha po svobodě, když už byl téměř u ní, uslyšel ale pro tu dobu tak příznačné Stůj! Ruce vzhůru. Pak se ozvala střelba a pohraničníci z Českých Žlebů přesnými ranami ze samopalů Bohumila zastřelili, Josef vyvázl a statečně chodil přes hranice ještě dva roky. Mezitím Bezpečnost z pomsty uvěznila jeho sourozence a starou matku, jedině bratru Juliovi se podařilo uprchnout. Prostřílené tělo Bohumila Hasila(nar.26.9.1920) bylo pohřbeno za zdejší hřbitovní zdí.

Z bývalé zástavby zůstala asi desetina domů. Až v posledním desetiletí byla osada renovována, avšak pouze pro rekreační účely včetně některých zbylých chalup na stráních. Jako jediná nová výstavba po válce byly postaveny řadové rodinné domky pro zaměstnance státních lesů, nepočítáme-li v 80-tých letech výstavbu areálu bývalé Pohraniční stráže za obcí směrem k hranici. Z dochovaných zbytků památek v dnešní osadě stojí za zmínku snad jen hřbitov či kamenná kašna v centru osady. Na okraji vsi(směrem na Kamennou Hlavu) je pramen pitné vody se stolem a lavičkami a pamětní kámen Zlaté stezky. V obci se nachází také informační středisko NP Šumava zaměřené na život lesních savců.

Zdejší rodák(12.3.1942) Karl Swihota, později finační úředník v Deggendorfu a žlebský zpravodaj Böhmerwäldler Heimatbrief napsal(Der Bayerwald-Bote 30.7.2004, s.30):
Roku 1709 byla založena hrabaty z Eggenberku v těchto místech ves, nazvaná při svém vzniku Röhrenhäuser. Aby nedocházelo k záměně s osadou podobného jména u Kunžvartu (Kuschwarda, dnes Strážný), ujalo se brzy označení Böhmisch-Röhren (České Žleby, dříve i České Trouby či Česká Koryta). Prvními osídlenci se stali dřevorubci ze sousedních Bavor. České Žleby leží na severovýchodním svahu Žlebského vrchu (německy Sulzberg či také Zassauerberg) v nadmořské výšce 930 metrů. Po vymření rodu Eggenberků v roce 1719 zdědili toto území Schwarzenberkové a vlastnili je až do konce války a nastolení nových majetkových poměrů. Obcí vedla kdysi Zlatá stezka z Waldkirchenu do Volar (Wallern) a dál do Prachatic. V Českých Žlebech bylo po překročení české hranice prvé soumarské zastavení, při němž byla především zvířata napojena po úmorném stoupání od potoka Harlandbach (dodnes leží těsně nad ním okrajové chalupy bavorské vsi Marchhäuser - pozn. překl.), jehož tok tu tvoří hraniční čáru. Právě od zmíněných napajedel dostaly České Žleby i své jméno. Roku 1789 bylo tu započato se stavbou kostela, zasvěceného následně svaté Anně. Anenské posvícení bývalo dříve v Českých Žlebech něčím tuze slavným a trvávalo obvykle od soboty až do pondělka. V každé z pěti místních hospod vyhrávala tenkrát muzika k veselé tancovačce. Po tři dny stály vprostřed vsi řady stánků a kramářských bud a mnozí z návštěvníků přicházeli i z bavorského sousedství. Ke zdejší farnosti patřily i osady Na Spálenci (Brandhäuser), Dobrá (Guthausen), Nové Údolí (Neuthal), Horní Cazov (Oberzassau), Radvanovice (Schillerberg), Krásná Hora (Schönberg) a Stožec (Tusset) a politická obec České Žleby čítala koncem války 1200 německých obyvatel ve více jak 140 domech a s čilým podílem živností. Kdysi to bývalo oblíbené letovisko, "vzdušné lázně" (Luftkurort), jak se tehdy běžně říkalo, které mělo dokonce i vlastní reklamní prospekt. Narodil se tu navíc také význačný vlastivědný a humoristický spisovatel, šumavský historik Dr. Rudolf Kubitschek (1895-1945). Po prohrané druhé světové válce byli zdejší Němci násilně vysídleni ze svých domovů. Na podzim 1946 v Českých Žlebech byla záležitost "odsunu" vyřízena s opravdovou důsledností. Dvacet let nato byl 1966 vyhozen do povětří i svatoanenský kostel a o někdejších obyvatelích výmluvně svědčil vlastně jen stále zdevastovanější hřbitov. Je samotné rozesel pak osud až dodnes, živé a také mnohdy už zesnulé, po celém jižním Německu. (dle projektu Kohoutí kříž)

Na zdejším hřbitově můžeme najít náhrobky Amálie Waldhauserové, babičky učitelky a spisovatelky Rosy Tahedlové z Dobré, která byla nucena po válce opustit své zaměstnání a pracovat v lese(v roce 1964 jí bylo povoleno se vystěhovat do SRN). Rosa Tahedlová věnovala své babičce knihu Die Mali s podtitulem Lebenslinien einer Frau aus dem Böhmerwald. Stejná fotografie jako je na náhrobku zdobí i obálku knihy, nebo náhrobek známého schwarzenberského lesníka Aloise Palečka z Nového Údolí.

A.Heyduk: Koryto jest tedy osada stará, neboť že soumarníci a krosnaři také sebe dbali, nelze pochybovati. Braloť prý se tady jen do Prachatic 1000 nákladných soumarů týdně a rovněž 1000 se jich vracelo. Clo ze Zlaté stezky náleželo s polovice proboštovi a kapitule vyšehradské.

-p-



Další fotografie:

Poničené koryto při úklidu sněhu 2005 s nápisem Ortschaft Bohm-Rohren


Pamětní deska


Místo původního kostela 2007


Kamenné koryto z roku 1899


Náhrobek Amálie Waldhauserové


Hřbitov v Českých Žlebech


Pomník obětem násilí


Pamětní deska-detail


Hrob lesníka Palečka


České Žleby na dobové fotografii


České Žleby na dobové fotografii


České Žleby na dobové fotografii


Bývalý kostel sv. Anny



Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.