úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
Zátoň


První zmínka o obci z roku 1359, majetkem pánů z Husi, roku 1404 postavil Sigmund Huller kapli s poustevnou, od roku 1581 poplužní dvorec, v roce 1750 lovecký zámeček. Typická šumavská stavení, východisko na Boubín, myslivna hostívala knížepána při podzimních honech, malíř Oskar Kubin zde vytvořil cyklus grafik.

Teď je tomu už 586 let, co byla tato maličká obec založena. Říkali jí Zátuňka" nebo Na Zátoni, patřila majetkem pánu hradu Husi. V roce 1404 tady někde Sigmund Huller založil a postavil kapli s poustevnou, která sloužila chudému knězi i za faru. Už v patnáctém století však kaple i fara zanikly a kolem roku 1581 tady byl postaven poplužní dvorec. To je celá náves Zátoně, z obou stran uzavřená baráčky z kamene a v roce 1750 lovecký zámeček. Z toho je dnes myslivna. Tam chodívám za polesným Protivou, tam sedávám s českou partou hajných, tam míváme i schůze. Místo loveckého zámečku, kde mocný Schwarzenberg trávil dny volna, je dnes slyšet tikot drobných dějinných krůčků, které zdánlivě ihned zanikají, ale nemohou zaniknout, protože nic na světě nemizí beze zbytku. I člověk se vrací v prachu do jeho bezednosti. Nad Košákovou pilou jsem však marně hledal zbytky základů, které tu podle záznamů byly odkryty v roce 1858, a byly považovány za zbytek kaple, založené Sigmundem Hullerem z Orlíka. Vršíček, na němž kaple stála, je složen ze štěrku a písku, roste na něm vřes, borůvčí, derou se křoviny, krčí zákrsky borovic. Před dávnými léty však ten potok, zvaný také Zátoňka, byl bohatý zlatem, které se tu rýžovalo. Sejpy jsou jen dávnou připomínkou, kolem níž chodíme jako kolem čehosi, co nám už nemůže nic dát a ničím k nám nepromlouvá.

Živou připomínkou těch časů zůstává jen osada Kaplice, posazená pod masiv Boubína.V roce 1726, při zpracování ohromných větrných polomů, byly za původní zátoňskou poustevnou nalezeny 2 turecké dukáty, l švédský dukát Gustava Adolfa, 2 španělské stříbrné mince a co nejhezčího, jeden jediný zlaťák takzvaného zimního krále, českého krále Bedřicha. Zátoň stejně jako téměř celá Šumava ztratila všecko české, když Jáchym Novohradský z Kolovrat se přestavbou vimperského hradu v létech 1622-1624 tak zadlužil, že musil hrad prodat za 60.000 zlatých dukátů německému knížeti Ulrichu z Eggenbergu, který hrad držel od roku 1630 do roku 1719 a celý kraj od Vimperka ke hranicím zcela znovu poněmčil. Samozřejmě, přistěhovalci z blízkých Bavor. Celé toto obrovské panství přešlo v roce 1719 dědictvím na Schwarzenbergy. První majitel, kníže Adam ze Schwarzenbergů, však ho moc neužil. Desátého srpna 1732 byl císařem Karlem VI. z neopatrnosti zastřelen na honě...

Včerejší překrásná srpnová neděle nás přivítala hřejivým sluncem a pohodou pozdního léta. Vyšlápli jsme si s Růženkou na Boubín. Seděli jsme dlouho v kořání mohutného buku pod zaskleným obrázkem šestnáctiletého Raimunda Töpfla ze Zátoně, který tu 7. dubna 1920 přišel o mladý život při kácení stromů. Brouzdali jsme se i místy, kde v roce 1882 padly k oslavě hospodářsko-průmyslové výstavy ve Vimperku „zázračné stromy", ohromující svou mohutností. Vždyť jeden z nich dorostl do výšky 60 metrů, dožil se 442 let a u pařezu měřil 128 cm. Obsahoval úctyhodné množství dřeva, 45 kubíků. Jeho starší kolega se dožil dokonce 462 roků. Statečné se držela i 47 m vysoká jedle se svými 441 roky a 36 m vysoký buk, starý 302 let. Teď tam hnijí jen obrovské pařezy..

(Z knihy Ferdinanda Valenty Tenkrát na Šumavě)




Při zpracování dříví, větrem zkáceného, hned za dvorem Šatavským našli r. 1726 dělníci 2 turecké dukáty, jeden švédský dukát krále Gustava Adolfa, 2 španělské stříbrné peníze a jeden český zlatý zimního krále Fridricha.

Ve zvonici nad někdejší dvorskou budovou zvonek průměru 0.32 m, šikmé výš. 0.26 m, kolmé 0.25 m; na plášti reliéfy Panny Marie s Ježíškem a svaté Alžběty a letop. 1829. Asi 80 metrů nad pilou pod „Kapellen-häuser" odkryty roku 1858 na malém vršíčku, který bylo lze vodou obklíčiti, základy nějaké budovy, jež jsou pokládány za KOSTELÍK P. MARIE, nadaný Zikmundem Hulerem z Orlíka, jemuž král Václav byl zastavil hrad Hus; o kostelíčku činí se zmínka r. 1405. Vršíček, na němž prý stál, jest složen ze štěrku, při rýžování zlata na levém břehu potoka „Kaplického" dobytého, nahoře v prům. 8 metrů široký a někdy 40 metrů dlouhý, k stavbě i menší budovy méně schopný . Název Kapellenbach a Kapellenhäuser ukazuje na někdy zde pozůstávající kapli.

Pod Šatavou před ústím potoka „Kaplického" do Vltavy ležící louka se „Freithofwiese" = louka hřbitovní.

F.Mareš, J.Sedláček: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, okres Prachatický, Praha 1913

-p-





„O osudech hradu a panství se nám v následujících 20 letech ani té nejmenší zprávy nedochovalo a utvrzuje nás toto tím více při domnění, že Hus náležela komoře královské. Král Vácslav zastavil Hus se zbožím známému milci svému Zikmundovi z Orlíka k manství ušlechtilému; dotčený pán se pak r. 1393 jakožto patron kostela Záblatského připomíná. K žádosti jeho povolil král Vácslav r. 1400 dne 30. října, aby „městečko Záblatí, které k jeho tvrzi jménem Husi přísluší, poněvadž on naší koruny manem jest, s věžmi, zdmi, příkopy opatřiti mohl, také aby obyvatelé Záblatští městské právo měli, tím způsobem, jakožto Písečtí svá městská práva užívali, jmenovitě také, aby téhodný trh každý pondělí drželi, tak jako jiná města v okolí." Při tom obdržel Zikmund povolení, aby ze Záblatí novou silnici až do Pasová učiniti mohl. Týž Zikmund založil blízko hradu Husi novou kapli Panny Marie na poušti řečené Žátoň, kteroužto však pro brzkou smrť svou opomenul patřičnými důchody nadati. Bylť Zikmund, nabyv nemalé moci v úřadě podkomořském, za sebou nechal peníze, jež byl dal král k vyplacení některých korunních panství, a na to kvitance padělal. To zvěděv král sklamaný, dal jej vězením opatřiti a po krátkém výslechu na radnici Staroměstské mečem popraviti (r. 1405, 23. června).

Zikmund měl kromě Husi více statků pozemských, které po něm bratr jeho Oneš z Orlíka, jinak z Vožice zdědil; arci se od dědictví toho odraziti musely ty peníze, jež byl n. Zikmund za sebou zanechal; zdá se, že se králi v penězích těch také panství Husské dostati mělo, ačkoliv Oneš ještě nějaký čas v držení jeho zůstával, poněvadž vyřízení pozůstalosti Zikmundovy tak hned dokonáno nebylo. Oneš se hned po smrti bratrově v panství uvázal a dne 9. listopadu nového faráře do Záblatí podával. Také ihned po uvázání nadání kostelíka Panny Marie na Žátoni s purkrabí svým Mikulášem z Kamene (de Lapide) dokonal. Poustevníkům, kteří při něm bydliti chtěli, dáno 3 kopy platu na vsi Repešíně s dvěma lány role blíže kaple, kdekoliv by si je bratří vyhledali, kromě toho aby si mohli tolik lesa vzíti, co by mohli na pole vyklučiti a z části na louky obrátiti. Přidal jim také potůček Žátoň až k jeho ústí do řeky Vltavy. 1) Téhož roku ještě král Vácslav Hus na sebe potáhl a úřad purkrabský Mikuláši z Pístného dědičně zastavil.“

1) Lib. priv. Antiq. civ. Pr. p. 88, lib. erect. V. 105. Potvrzeno úřadem arcibiskupským r. 1405, dne 3. října. Název potoka nese nyní „Satava" ves, ležící při potoku řečeném Kapellenbach. Základní zdi kaple objeveny r. 1858 na jednom vršku.

August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého-Díl XI.-Prachensko, Praha 1897

-p-



Fotografie:

Zátoň na staré pohlednici


Zátoň -lesovna 2005


Zátoň -pamětní deska na lesovně 2005


Zátoň a hospoda Zum Böhmerwald na staré pohlednici



Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.