úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
Volary


První zmínka z r.1359, do hus. válek patřili vyšehrad.kapitule, r.1503 Rožmberkům, r.1600 císaři Rudolfovi II., r.1719 Schwarzenberkům, od 15.st.městečko, ve znaku čtyři jedle(právo volně kácet stromy), kromě příjmů ze Zlaté stezky i příjmy z intenzivního dobytkářství-"volaři", v 16.st.přišli osadníci ze Štýrska a Tyrol, dlouho se lišíce svými zvyky a obydlími(tzv.volarský dům-dům alpského typu s plochou sedlovou střechou, zatíženou kameny, patrové s pavláčkami, obytná i hospod.část pod jednou střechou, kamenné přízemí a roubené patro), 30.4.1871 povýšeno na město, požáry v l.1679 a 1863-shořelo 59 domů,fara,kostel a škola.Kostel Sv.Kateřiny(v r.1496 postaven dřevěný, do 1688 malý gotický, zbourán)vysvěcen 8.10.1690, postaven dle návrhu Jana Canevaleho, r.1757 přestavěn(Martinelli), poslední úpravy v r.1863, na hřbitově kaple z r.1709.

Staré Volary

Volarákům se přezdívalo „šumavští Číňané“, polední zvonění bylo o jedenácté kvůli dojení, na pouť se pekl sýrový koláč zvláštní chuti a velikosti, spisovnou němčinou se nebylo možno domluvit-Karel Čapek o zdejším nářečí prohlásil, že se „někdy podobá němčině“. Volaráci byli kostnatí a snědí s fousem, s mosazným cvočkem v uchu, který měl chránit před očními neduhy. Rádi pili silné bavorské pivo, milovali veselost, muziku; o pouti stříleli do hliněných holubů a vítězové byli dekorováni papírovými pozlacenými hvězdami. Oblibě se u ženichů těšily volaté nevěsty(die Kropfete), jež „se nikdy nevyvdaly z Volar, aby neroznesly volarské jmění z hnoje a dříví do světa“(Karel Čapek-Obrázky z domova). Nezamykali dveře, věřili v poctivost, ale na druhou stranu se s náruživostí oddávali pytláctví. Rodiště malíře a grafika Roberta Stubnera(nar.1911), pochováno 94 obětí(žen) pochodu smrti(4.5.1945), na okolních loukách bývalo velké množství seníků.
Dnes zde plavecký bazén.

Pověst: Dva sekáči z Volar po sečení šli večer spát do seníku, museli ale přes nebezbečný les, na stromě tam uviděli ohromné množství krys, radši šli oklikou. Ve stodole dali nohy do pytlů a usnuli. O půlnoci uviděli šedivého stoletého mužíka, jak si pro sebe říká: ,,Něco takovýho jsem ještě neviděl, dvě hlavy a jedny nohy, musím to jít říct svý prabábě´´a odpajdal se pryč. Muži už v seníku nikdy nespali. Východně od Volar je skála, v níž je zakopán velký poklad hlídaný silným černým psem. Často se nad místem pokladu zjevoval plamen. Jiný poklad je zakopán na jz.konci města na mírném návrší, pod nímž stával kdysi mlýn.

F.A.Borovský: Volaři jsou lid otužilý, pracovitý a poctivý, ale neobyčejně surový a rvavý. Odlučující se i od nejbližších svých sousedů, brousí mrav a vtip svůj jen v obcování se sobě rovnými, ký div tedy, že v ohledu tom zůstali na stupni velmi nízkém. Téměř za zradu na domově považuje se, vydá-li někdo dítě do cizí obce, nebo přižení-li se někdo na volarský statek. Žádný mladík z okolí neodvážil by se za děvčetem volarským a nejméně k muzice. Rvačka, při níž krev teče a nezřídka i život se utratí, jest jim pouze "a kloan G´spoass"-malý žert.

-p-



Další fotografie:

Staré Volary


Staré Volary


Staré Volary


Staré Volary


Staré Volary


Staré Volary


Staré Volary


Staré Volary


Volarské náměstí


Volarské náměstí


Volarské seníky


Starý Volarák


Mapa Volarska


Staré domy ve Volarech 2004


Kostel sv. Kateřiny ve Volarech 2004



Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.