úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
Vimperk


Hrad snad založen r.1195 na ochranu Zlaté stezky, první písemná zmínka z r.1263, stará obchodní cesta existovala snad i v době předslovanské. Koncem 13.st.kostelík(dnes sv.Bartoloměje)při menší tržní osadě. Založení hradu před r.1263 se přisuzuje Purkartovi z Janovic(člen družiny Přemysla Otakara II.), který se uvádí s přídomkem ,,z Vimperka“. R.1278 se města zmocnil Bavor ze Strakonic. Za vlády J. Lucemburského se vrací zpět Janovicům. R.1359 potvrzuje Karel IV. vlastnictví Peškovi z Janovic a synům jeho bratra Herbarta. Od r. 1395 patřil Kunatovi Kaplířovi ze Sulevic. Erb Kaplířů ze Sulevic na zdi Haselburku

Za jeho stejnojmeného syna došlo v r. 1422 nebo 1423 k vypálení podhradí husity. Další vypálení r. 1468 pasovskými Němci. Za Petra Kaplíře r.1479 povýšen na město. R. 1494 odkázáno město Zdeňku Malovcovi z Chýnova. Jeho synovi Petrovi zabaven r.1547 a r.1553 prodán Jáchymovi z Hradce, r.1554 Vilémovi z Rožmberka, ten je r.1565 postoupil svému bratru Petrovi Vokovi, který zde přebýval do r.1601, kdy panství prodal Volfovi Novohradskému z Kolovrat. R.1619 poškozen při obléhání stav. vojskem. R.1630 prodáno panství Janu Oldřichu z Eggenberka, po vymření jejich rodu zdědili panství Schwarzenberkové. Adam František Schwarzenberk zámek v l.1728-1734 důkladně obnovil a rozšířil. Poslední přestavba po požáru v r.1857. Velká část města shořela v r.1904. Tradice sklářská od r.1359(Pravětín),ve Vimperku od r.1814, založena Janem Mayerem Adolfova huť(r.1838-16 mistrů, 122 brusičů, 6 rytců, 32 pomocníků). Tiskařská tradice se datuje od konce 15. st.(Jan Alakraw, r.1484), moder. tiskárna od r.1855(special. miniaturní korány). Zámek-Horní, Dolní a Haselburg(pozdně got. pevnůstka, po r.1479). Nejstarší část hradu-dvoupatrová Vlčkova věž(r. 1470 spravoval město válečník Václav Vlček z Čenova), got. obvodová hradba, vstupní věž. Hrad renesan. přestavěn po r.1554. V l. 1622-24 přistavěn zámek s arkádovou galerií a vyhlídkovou věží, barokně přestaven v l1728-34, dnešní podoba z r.1857. Od r.1549 zámecký pivovar, dům U jelena z r.1415, gotická ostění domů na náměstí(č.p.13,40,8,9,43), srubové domy(č.p.16 ze 17.st.), městská zvonice(Černá věž)kolem r.1500, přest.r.1919, kostel Navštívení P.Marie, pův.gotický z r.1365, přest. kolem r.1500, hřbitovní kostel sv.Bartoloměje připom. r.1369, přest. v 17.st. a r.1857. Kaple Čtrnácti pomocníků z r.1708(nebo r.1714, dal postavit Michal Müller-vynálezce křišťál.skla), r.1970 upraven, pod dlažbou krypta, kašna se sv.Florianem na náměstí. Arboretum(180 druhů dřevin). R.1897 při úpravě potoka před dnešním hotelem Vltava mince římského císaře Hadriána(117-138n.l.). V r.1910 žilo ve Vimperku 4642 osob německé národnosti a 582 české, po obsazení něm. armádou v r. 1938 4680 Němců a 270 Čechů.

Významné památky: Původní hrad z poloviny 13. století, v 16. století přestavěný na zámek, rozšířený vletech 1622-24 Jáchymem Novohradským. Hrad byl pravděpodobně založen jako královský, spravovaný Purkartem z Janova, který zde mohl být purkrabím a poté ho získal do vlastnictví. Z dalších významných vlastníků zmiňme Jana Rotleva, Kaplíře ze Sulevic,Václava Vlčka z Cenová, Malovce, Rožmberky či Schwarzenberky. V roce 1948 zámek přešel do majetku státu. Dnes ho vlastní město. V zámku můžete navštívit vlastivědné muzeum s expozicemi sklářství, knihtisku, dějin města a Národního parku a CHKO Šumava. Vimperský zámek vznikl na původním gotickém hradu založeném údajně před rokem 1263 Purkartem z Janovic, který se právě v roce 1263 poprvé uvádí s přídomkem z Vimperka (de Winterberk). Hrad vstanul nad již dříve vzniklým městečkem, které snad založily dělní mnichové z bavorského kláštera Wimberk, kolonizující nepřístupné pohraniční lesy a kteří mu pravděpodobně dali jméno po své domovině. Hrad samotný sloužil převážně k ochraně odbočky Zlaté stezky (obchodní stezka) z německého Pasova do českého vnitrozemí a jako centrum rozlehlého panství. Po nemilosti u Záviše z Falkenštejna se neznámým způsobem dostali na hrad počátkem 14. století Bavorové ze Strakonic. Později však Vimperk získali zpět Janovicové. Vimperk-zámek 2004

V roce 1375 byl dočasným majitelem zámku bohatý pražský měšťan Jan Rotlev, který měl Vimperk v zástavě. Král Václav IV. Dal potom Vimperk do manství Kaplířům ze Sulevic. Ti hrad stavebně upravili a rozšířili. Jejich rod Vimperk držel až do roku 1494, kdy jej bezdětný Petr Kaplíř odkázal do rukou svému příbuznému Zdeňku Malovcovi z Chýnova. V roce 1547 bylo jeho synu Petrovi Malovcovi za účast ve stavovském povstání proti císaři panství Vimperk zabaveno. Za 6000 kop jej koupil Jáchym z Hradce roku 1553, ale dlouho si jej nepodržel a hned následujícího roku jej odprodal dalšímu Vítkovci Vilému z Rožmberka za 12 000 kop. Za Rožmberků došlo k přestavbě nehostinného hradu v renesanční sídlo Petra Voka, kterému bylo vimperské panství svěřeno Vilémem do správy v 60. letech 16. století. Vimperk ale z cela nevyhovoval představám mladého Rožmberka a tak zakoupil Bechyni, která přeci jen nebyla tak odlehlá v nepřístupném kraji. Poslední rožmberský vladař Petr Vok pak odprodal roku 1601 Vimperk za 20 000 kop Volfu Novohradskému z Kolovrat. Jeho syn Jáchym byl nucen po stavovském povstání, kdy byl vimperský zámek dobyt Mansfeldem, přistoupit k rozsáhlým opravám. Zadlužil se a panství roku 1630 prodal Janu Oldřichu z Egenberka za 60 000 zl. Po vymření Egenberků se Vimperk dostal dědictvím do majetku Schwarzenbergů. 20. července 1857 zapálil blesk vimperský zámek, kde vyhořelo divadlo, kaple a druhé poschodí proti městu. Po rekonstrukci a opravách dostal zámek nynější podobu. držení hlubocké větve Schwarzenbergů byl zámek do roku 1948. Pak byl zestátněn. Své sídlo zde měly Jihočeské státní lesy a po revoluci připadl městu. To jej prodalo Správě národního parku Šumava, která jej vlastnila do roku 2005. Nyní opět město. Někdejší vimperský hrad býval jedním ze starých pevnostních objektů v jihozápadní oblasti Čech. Jeho počátky sahají do poloviny 13. století. Nejstarší část hradu, velkou obytnou věž, vystavěl na jihozápadním konci staršího hradiště na okraji skalnatého výběžku pravděpodobně zvíkovský purkrabí Purkart z Janovic, který se v r. 1264 uvádí s přídomkem „z Vimperka“. Z majetku Purkartových potomků vzniklo brzy sídliště (uvádí se v r. 1359), které spolu s hradem přešlo do vlastnictví krále Václava IV., jenž je postoupil se sedmi vesnicemi svému oddanému úředníku a milci Kunátu Kaplířovi ze Sulevic (v l. 1386 – 1396 byl nejvyšším zemským písařem). Je pravděpodobné, že později přední člen rodu a přívrženec katolické strany Kunrát podnikl na hradě závažné stavební úpravy. V r. 1424 bylo městečko husity vypáleno. Na počátku 70. let 15. století hrad přechodně spravoval známý válečník Václav Vlček z Čenova, jenž byl synovcem Petra Kaplíře. Zhruba v téže době bylo také město Vimperk opevněno hradbami a věžemi. V r. 1494 poslední držitel Vimperka z rodu Kaplířů ze Sulevic, Petr, odkázal vimperské panství Zdeňku Malovci z Chýnova. Za účast ve vzpouře proti králi Ferdinandu I. Byl jeho synu Petru Malovcovi r. 1547 Vimperk zabaven a v r. 1553 panství koupil Jáchym z Hradce. V jeho vlastnictví zůstal však Vimperk jen rok, kdy jej od něho koupil Vilém z Rožmberka. Ten pak v r. 1465 postoupil hrad s panstvím svému bratru Petru Vokovi, od něhož je koupil v r. 1601 Volf Novohradský z Kolovrat. Za dobývání Vimperka stavovským vojskem v r. 1619 byl hrad vážně poškozen požárem. Jáchym Novohradský vystavěl na místě hradu v l. 1622 – 1624 nové renesanční zámecké sídlo. Netrvalo však dlouho a zámek s pivovarem, městem Vimperkem a 27 vesnicemi (včetně Kunžvartu) byl zadluženému Kolovratovi zvláštní komisí odhadnut a prodán v r. 1630 majiteli sousedního krumlovského prachatického panství, knížeti Janu Oldřichu z Eggenberku. Během necelých devadesáti let vimperský zámek dost zchátral. Po vymření eggenberského rodu Janem Kristiánem (1710) převzal vimperské panství v r. 1719 kníže Adam František Schwarzenberk, který se postaral o důkladnou obnovu zámku v l. 1728 – 1734. Dnešní podobu má zámek po požáru v r. 1857. Zámek se skládá z předhradí a vlastního horního zámku. Byl kdysi opevněn dvojí hradbou a dvojím příkopem, který byl v druhé polovině 17. století již zasypán. Nad vstupní čtyřhrannou branou je letopočet 1622 a nad ním arkýř spočívající na krakorcích. Zámecké nádvoří je uzavřeno ze tří stran budovami, z volné čtvrté strany je přístup k obytným objektům. Nad arkádou proti vstupní bráně je letopočet 1624 a znak Jáchyma Novohradského z Kolovrat. Ve slepých oknech v druhém poschodí nad arkádami jsou slabě znatelné původní malby restaurované po r. 1945. K bývalé věži starého severního traktu je tzv. evangelická kale s křížovou klenbou a šternberským znakem a letopočtem 1611 na svorníku. V nástropních malbách jsou zobrazeni čtyři evangelisté. Někdejší kaple sv. Josefa byla přestavěn po požáru v r. 1857. Jednolodní prostor valeně klenutý. Pozdně gotická Vlčkova věž je dvoupatrová, v přízemí klenutá. Opodál zámku na severní straně stojí předsunuté opevnění zvané Haselburk. Je to válcová bašta kdysi obehnaná dvojitými, částečně zachovanými hradbami. Vedle věže je branka s kamenným ostěním a s otvory pro klady. Nad brankou je znak Kaplířů ze Sulevic a letopočtem 1479. Část objektu padla za oběť zájmům některých vimperských měšťanů, kteří si z něho brali kámen na stavbu svých domů. V předhradí býval pivovar, přeměněný v polovině 19. století na byty a kanceláře. Od nich vybíhá směrem k městu renesanční křídlo s arkádami o dvou poschodích, které je zakončené pavilónem. Požár, který vznikl 20. července r. 1857 po úderu blesku, zapálil střechu a brzy nato lehla popelem tři podlaží zámku, věž, kaple, divadlo a Vlčkova věž. Veškerá snaha zachránit budovu před zkázou byla marná, třebaže stovky obyvatel z města i z okolí se snažily oheň uhasit. Trval až do 27. července. Nedotčeny zůstaly pouze sklepní prostory. V současné době jsou v horním zámku výstavní místnosti a depozitáře místního muzea, kanceláře a byty. Dolní část zámku bude pravděpodobně adaptována pro školní účely.

Haselburg

Mezi dominanty pozůstatků starého hradu patří Haselburg(zaječí hrad): Unikátní, samostatně stojící předsunutá dělostřelecká bašta bývala součástí opevnění hradu. Vznikla za kaplířovských přestaveb v 15. století a jejím úkolem byla ochrana severní strany, ohrožené nevýhodnou terénní konfigurací. Hlavní součástí je válcová věž, dnes již pouze dvoupatrová, s branou s výklenkem pro padací most. Nad ním je osazena erbovní deska Kaplířů ze Sulevic s letopočtem 1479. Obranný systém bašty tvořily dvě linie. Vnější parkánová hradba se dochovala pouze v nevelkých fragmentech na JV straně. V rámci hlavní obranné linie dominantu celé bašty tvořila mohutná okrouhlá bateriová věž stojící na straně přivrácené k hradu vedle vstupní brány. Vnitřní areál bašty je vymezen hradbou o nestejné síle zdiva (v nejexponovanější poloze až 8m). Brána byla opatřena padacím mostem přes dnes již zaniklý příkop.

Nejstarší památkou města, připomínající jeho založení, by měl být vimperský zámek. Z původní stavby zpočátku druhé poloviny 13. století se dochovalo jen velmi málo stavebních památek. V první polovině 14. století byl Petrem Kaplířem ze Sulevic hrad rozšířen a byla postavena rovněž dělostřelecká předsunutá bašta Haselburg. Za Malovců roku 1479 byl hrad Vimperk zapojen do městského opevnění. Vlčkova věž je nejpevnější částí původního hradu. Přízemní místnost má původní románsko-gotickou křížovou klenbu, sklenutou čtyřmi kvádrovými pasy na stření pilíř. Zdi této věže jsou téměř 4 metry silné, místnost má pouze dvě úzká okénka dovnitř se rozšiřující, která sloužila jako střílny. Podlahu tvoří dlažba z lomového kamene, pod ní je hliněná maznice. Nad touto místností je ve výši prvního patra další místnost s valenou klenbou s jedním oknem v gotickém ostění s odstraněnou kovovou okenní mříží. O poschodí výše je pak největší čtyřhranná místnost se šesti okny s vyzděnými sedadlovými výstupky. Místnost je bez stropu. Pozoruhodná a poměrně vzácná je závěsná tříposchoďová konstrukce krovu. Schodiště do této nejvyšší místnosti je vedeno zdí a dveře jsou vsazeny do pěkného gotického kamenného ostění z počátku 15. století. Do obou výškových místností se původně vstupovalo ve výšce 1. poschodí po dřevěné pavlači z protilehlé stavby.

Arkády byly vybudovány pravděpodobně za Petra Voka z Rožmberka v druhé polovině 16. století. Po devastaci zámku v počátku 17. století mansfeldovými vojsky byl zámek v letech 1622-24 přebudován a dostavěn Jáchymem Novohradským z Kolowrat. Renesanční podoba jižního křídla dolního zámku je koncepčně provázána s malebnými zahradami, které postupně dostávají svou tvář. Zahrada pod jižním křídlem, vymezená od západu arkádovou lodžií, byla založena jako štěpnice a dotváří malebnou atmosféru danou architekturou lodžie v detailním výrazu půvabně rustikální. Taras s nikami a nezbytnou grottou (umělou jeskyní) celou atmosféru umocňuje. Fasáda arkádové lodžie je zdobena podobně jako budovy dolního zámku jednoduchým psaníčkovým sgrafitem.

Černá zámecká brána je součástí městského opevnění budovaného od roku 1479. Je jedinou dochovanou branou ve Vimperku. Síla zdiva brány se pohybuje kolem 120-150 cm. Stropní konstrukce a vnitřní příčka jsou dřevěné. Průjezd lemují po obou stranách výklenky pro lavice. Portály jsou zaklenuty do hrotitého gotického oblouku. Po mřížích a padacích vratech zbyly jen otvory s kladkou. Dlátová střecha krytá štípaným dřevěným šindelem je pro tuto stavbu typickým zakončením.

Barokní kaple 14 pomocníků byla postavena r. 1708 sklářem Michalem Müllerem, jemuž se často připisuje prvenství ve vynálezu křišťálového a také rubínového skla. Kaple měla sloužit jemu a jeho rodině jako hrobka, která se také skutečně nachází pod podlahou lodi. Je označena letopočtem „A 1714'', což je i rok dokončení kaple. Michal Müller však zemřel již r 1709 ve věku 70 let. Rámový oltář v kapli pochází z doby výstavby kostela. Tato barokní kaple prošla v posledních letech celkovou rekonstrukcí, která měla za úkol vrátit stavbě její barokní podobu a vypořádat se se zvýšenou vlhkostí zdiva. Při té příležitosti byly zhotoveny a osazeny nové okenní vitráže, zobrazující právě 14 svatých pomocníků. V průběhu stavby byl archeologem PhDr. Jaromírem Benešem proveden průzkum podzemních prostor, které však i nadále zůstanou uzavřené.

Z církevních památek je nejstarší původní farní kostel Sv. Bartoloměje, jehož založení spadá do doby dostavění vimperského zámku okolo roku 1270. Této době stavby odpovídá křížová kamenná klenba kvadratického presbytáře se svorníkem zdobeným dvojitou osmilistou růží, jeho masivní vítězný oblouk s románskými patkami a jeho úzké, na obě sírany se rozšiřující okno. Koncem 14. století kostel značně utrpěl přestavbou a v roce 1857 další stavební úpravou, kdy byla odstraněna dřevěná zvonička ze středu kostelní lodi a postavena zděná nad západním štítem. Původní kostelní loď byla nižší, měla trámový strop, který byl v 17. století o 1,5 m zvednut a valené sklenut do šesti lunet. V té době byla také vestavěna dřevěná kruchta. Podlaha presbytáře i lodi byla pokryta žulovými deskami a několika náhrobními kameny, z nichž pět bylo do stěn zazděno. V presbytáři je nejzajímavější česky psaný epitaf Agáty Černé z Vinoře, manželky vimperského zámeckého hejtmana Jana Černého z Vinoře. z roku 1562. Zajímavý je i dětský náhrobek s latinským nápisem z roku 1616 s vyobrazením dítěte v peřince a stojícího čápa. Na starém hřbitově u kostela sv. Bartoloměje jsou poničené pomníky majitelů skláren v Lenoře a Vimperku Josefa Taschka a Viléma Kralika. Náhrobek J.Taschka s postavou anděla, byl zhotoven z hořického pískovce v Praze v roce 1862 výtečným sochařem Emanuelem Maxem. Nejznámějšími pracemi tohoto umělce je sousoší sv.Cyrila a Metoděje v Týnském chrámě, sv.Ludmila v chrámě sv.Víta, P.Maria na Karlově mostě a postava maršála Hradeckého na jeho někdejším pomníku v Praze. Náhrobek Viléma Kralika, s postavou žehnajícího Krista, byl vytvořen rovněž v Praze v roce 1878 významným českým sochařem Ludvíkem Šimkem, z jehož významných děl je Jungmannův pomník v Praze. Při přemísťování těchto náhrobků se klenby obou hrobek propadly a při odstraňování sutin byly v poškozených rakvích nalezeny, mimo pozůstatků jmenovaných sklářů, dva kříže z křišťálového skla, odlité a vybroušené v huti Adolf. Jsou umístěny va vimperském muzeu.

Farní kostel Navštívení Panny Marie byl postaven prý již ve druhé polovině 14. století a ještě roku 1405 je uváděn jako nový. Sakristie je klenutá křížovou klenbou, stejně jako presbytář. V hlavní i boční lodi jsou pak klenby síťové. Na hlavním oltáři můžeme obdivovat pozdně gotickou Madonu s barokním plechovým pláštěm.

Quastova Madona ve vimperském farním kostele 2005

Po stranách hlavního oltáře jsou vystaveny Quastovy vitráže, vyrobené pro světovou výstavu v Paříži a poté věnované skláři kostelu. V pravé boční lodi jsou ve skleněné rakvi uloženy ostatky sv. Inocence z doby barokní (l768).

Pozdně gotická městská zvonice, oddělená od farního kostela Navštívení Panny Marie, byla postavena kolem roku 1500. V druhé polovině 19. století byla silně poškozena požáry a roku 1909 obnovena ve slohu moderním. Z původní gotické stavby se dochovala spodní část věže s kamenným ostěním vchodu, soklem, kordonovou římsou prvního patra a jednoho krakorce původního arkýře. Kolem roku 1900 byly do zvonice instalovány hodiny od L. Heinze z Prahy.

Dnešní školka naproti restauraci Stadion je bývalým sídlem majitelů lenorských a zdejších skláren Kraliků. Byla postavena v secesním slohu významným vídeňskýmn architektem Leopoldem Bauerem v roce 1905, který je mimochodem autorem dalších secesních skvostů jako např. obchodního domu Breda v Opavě či Preissnitzova sanatoria v Jeseníku. Nad vchodem do budovy je erb rodu Kraliku.

Nad náměstím vlevo, pod městským opevněním je vila Abendfrieden, kterou nechal postavit majitel vimperských tiskáren Steinbrener pro bučinského básníka Johanna Petera. V ní žil básník od roku 1930 až do 14. února 1935, kdy zemřel ve věku 77 let a byl pochován na vimperském hřbitově.

Pověst: Každé půlnoci se na jedné z chodeb vimperského zámku objevuje přízrak bývalého místního aktuára v podobě osla. Dva sedláci z osady Kosmo kdysi křivě přísahali, že na nich vimperský aktuár vydíral peníze. Úředník byl obžalován a měl být souzen. Ze strachu se odvolal k ďáblu, jenž na zdíkovské silnici žalobníky zardousil, ale aktuára současně proměnil ve strašícího osla.(J.Váchal-Očarovaná Šumava). Na počátku 20.st. zde bydlel sedlář, který vlastnil černé magické(tzv. zemní) zrcadlo anglického mága Johna Dee. Byl posledním, kdo s ním uměl zacházet: asi jako dlaň velké, skleněné, viděl v něm dávné i současné děje. Na Vimpersku bydlel prý kdysi jeden z těch, kteří uměli rozumět hadí řeči. Když se vrátil ze světa, kde pobýval třicet let a naučil se tam rozumět hadí duši i řeči, zde na Šumavě prováděl tajné hadí rituály.Jednou, jako obvykle, došel na svou tajnou louku a začal hady přivolávat. Nejen ty obyčejné, ale i nadpřirozené, lidským očím neviditelné, žijící mezi nebem a zemí. Kolik barev, tolik druhů a hadů. Tentokrát však zapomněl na zástupce bílé alabastrové rasy. V tom zahřmělo, objevil se světlý had a za ním mnoho jemu podobných, začali se zjevovat údajně "z mlhy". Přivolávač poznal, že je zle, prchl k domovu jen díky rychlému koni, uvázanému nedaleko stromu. Ještě že nešel pěšky, živ by nevyvázl! Doma se zabarikádoval a čekal, až pronásledující skupina hadů odleze pryč. Bílí jsou prý ze všech mystických ti nejhorší a nejnebezpečnější. V roce 1996 byla objevena chodba, o které dosud vyprávěly jen pověsti. Začíná na spodním konci starého náměstí, vede od zvonice, kolem kostela Navštívení Panny Marie, kolem současné radnice a pod Steinbrenerovou ulicí dolů k tržnici. Chodba pochází buď z doby renesance nebo raného novověku. Pravděpodobně šlo o vodohospodářské dílo, ačkoli první hypotézy počítaly i s funkcí kultovní - očistnou, spojenou s asketickými křesťanskými očistnými praktikami. Další názory počítaly s obrannou funkcí, případně zásobovací. Přístupná část je však pouze 20 metrů dlouhá. Podle zpráv starousedlíků v podzemních chodbách pod městem cosi ukryli prchající nacisté. Archeologický průzkum těchto chodeb prokázal, že šlo skutečně o vodohospodářské dílo, ve kterém se však kvalita vody měnila od téměř čisté až k odpadní. Našly se též zlomky pozdně gotických nádob a 2 mince z let 1500 - 1509 a z přelomu 17. a 18. století. Z toho se vyvozuje, že štola vznikla na přelomu 15. a 16. století, byla však v provozu na počátku 18. století.

E.Krásnohorská: Jest málo míst, ve kterých nalezneme pohromadě tolik starobnosti s tak svěžím, čilým ruchem života, zvláště o trhu,,,jarmarce“, poskytují těsné, šedé ulice Vimberka množství pestrých obrazů. Hlahol uslyšíš ponejvíce český, jak mezi venkovany, kteří o kus dobytka v hlučném sboru smlouvají, tak i v novomodně výstavném hostinci při veselém společném obědě lesního úřednictva. Všecky cesty-a rozkošnými údolími vedou ty cesty k Vimberku-hemží se vozíky selskými a kočáry, houfci hnaného dobytka i strakatou směsicí pěších venkovanů.

-p-



Další fotografie:

Vimperské náměstí 2006


Vimperk-Černá brána 2003


Vimperská bašta a zbytky městského opevnění 2006


Zámecké arkády 2003


Kaple Čtrnácti sv. pomocníků 2003


Bývalé sídlo rodiny von Kralik, majitelů skláren 2006


Secesní vila rodiny Kralik z roku 1905 dle projektu L. Bauera 2006


Erb rodiny Kralik nad vstupem do secesní vily 2006


Vila Abendfrieden 2006


Kostel sv. Bartoloměje 2003


Slavná hospoda Na Fišerce na dobové fotografii


Vimperk od jihu na Pohlově fotografii


Hotel Zlatá hvězda na začátku 20. století



Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.