úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.

Historie založení německého tělovýchovného spolku( Deutscher Turnverein)


Založení a prudký rozvoj sklárny a sklářské výroby v Lenoře s sebou přinesl nabídku mnoha pracovních míst a proto se Lenora postupně stala vyhledávaným místem kam přicházela a kde se usazovala řada zkušených sklářských mistrů. Byli to hlavně skláři a brusiči skla z oblasti tzv. Deutschböhmen ( dnešní severní Čechy). A právě tito sklářští dělníci stojí u prvopočátku snah o založení tělovýchovného spolku v Lenoře kolem roku 1864. S primitivním a ve velké většině vlastníma rukama zhotoveným tělocvičným nářadím a náčiním, jako byli bradla a hrazda začali cvičit, a to nejprve venku ve volné přírodě, neboť v té době zcela chybělo jakékoliv zázemí, které by jim posloužilo jako střecha nad hlavou. Je samozřejmé, že se tyto počáteční aktivity mohly odehrávat pouze v létě za dobrého počasí. S chyběním „střechy nad hlavou“ souvisí také počáteční těžké období, kdy určitou dobu bylo cvičení provozováno a určitou dobu byly tato aktivity zcela zastaveny. Nejvýznamnějším počinem tělovýchovného spolku bylo v té době společné zdolání vrcholu Boubína všemi členy spolku dne 12. července 1863, provázené následnou lesní slavností na Boubíně. Teprve v 80. letech 19. století díky domu, že byl postaven německý turistický dům (Touristenhaus) dochází k obnovení aktivit spolku. Majitelé Heinrich a Agnes von Kralik, kteří stavbu Touristenhaus současně i financovali, byli těmto aktivitám mimořádně nakloněni a formou bezplatného nájmu dali cvičencům k dispozici velký a vysoký sál v turistickém domě, který od té doby nesl označení „Turnsaal“. Bylo zakoupeno moderní, době odpovídající cvičební náčiní a nářadí a pravidelné cvičení se mohlo konat díky vlastní „střeše nad hlavou“ prakticky celoročně. Cvičenců neustále přibývalo a jejich počet si postupně nijak nezadal s počty cvičenců v blízkých Wallern ( Volary). Úroveň cvičení a cvičební sestavy patřily mezi nejlepší v celém okolí od Prachatitz (Prachatice) po Winterberg (Vimperk). Povzbuzeni svými úspěchy a neustále narůstající členskou základnou začala nabývat stále na významu otázka vybudování vlastního objektu - tělocvičny. Tato myšlenka díky velkému nasazení všech lenoráků a díky mimořádné podpoře majitele sklárny Heinricha Kralika von Meyrswalden začala být v letech 1907 - 1908 realizována výstavba budovy - tělocvičny. Prostor na její umístění prakticky ve středu obce nad sklárnou byl poskytnut majitelem sklárny. Ohromný podíl na stavbě měli i samotní cvičenci a jejich příznivci, kteří se na stavbě aktivně podíleli. Výstavba budovy byla uskutečněna pod vedením stavitele Hummela z Winterbergu (Vimperk). Slavnostní vysvěcení a předání nové tělocvičny pak proběhlo v srpnu 1908. Tohoto odhalení se zúčastnilo velké množství tělocvičných spolků ze širokého okolí. Odpoledne pak slavnost pokračovala v místě označovaném jako „Moldauinsel“ tedy poblíž krytého mostu přes Vltavu, kde se vlévá tzv. „náhon“ do Vltavy. Toto místo bylo na přelomu století místem pořádání celé řady slavností a místních veselic. Stavební materiál nutný pro začátek prací do základů byl dopravován z malého lomu nad Lenorou, z místa označovaného tehdy „Direktorberg“. Z dnešního pohledu se jedná o prostor vpravo od Hartauerova památníku pod vrcholem Ptáčník, podél polní cesty vedoucí k nádraží! Přepravní prostředky tzn. různé vozíky a vozy resp. vše co bylo k přepravě tohoto lomového kamene nutné bylo zdarma zapůjčeno majitelem sklárny.



Německá tělocvična

Kromě budovy tělocvičny měli cvičenci rovněž k dispozici volné prostranství přímo pod budovou tělocvičny, které bylo využíváno hlavně v létě za pěkného počasí. Prakticky až do počátku I. světové války byly potom aktivity tělocvičeného spolku na stále se zkvalitňující úrovni. V té době nebylo prakticky soutěže, ze které by lenorští cvičenci nepřivezli vysoká ocenění. Je nutno zmínit především dvě jména cvičenců a to: bratry Wilhelma a Rudolfa Neumannovy, jejichž vystoupení patřila mezi nejlepší. Bohužel oba, jako příslušníci 91. regimentu zahynuli v průběhu I. světové války na italské frontě. V této souvislosti je namístě připomenout dalšího významného cvičence - Franze Miedlera, který se v roce 1922 vrátil po 7.letém zajetí z Ruska a ihned se aktivně zapojil do činnosti spolku. Když 3. června 1922 vypuknul velký požár ve Strážném, při kterém shořelo cca 20 domů, účastnil se Franz Miedler jako dobrovolný hasič na jeho likvidaci a sám přitom zahynul. Vypuknutí I. světové války zastihlo lenorské cvičence na velkém vystoupení v Českých Budějovicích. Následná válečná léta vedla k úplnému ukončení všech sportovních aktivit spolku. Prohraná válka a rozbití Rakousko-Uherské říše pak vedlo k územnímu začlenění této části Šumavy do nově vznikajícího Československa. Tyto změny přinesly rovněž pokusy o změny statutu a struktury tělovýchovných spolků. Celé toto snažení pak vyvrcholilo v březnu 1922 velkým shromážděním tělovýchovných spolků z celého širokého okolí (Horní Vltavice, Volary, Zátoň, Lenora), které rozhodlo o pokračování tělovýchovných aktivit na původní, tedy lidové bázi. Nastává období nového vzestupu tělovýchovného spolku v Lenoře. Do čela je jmenován Siegfried Kralik von Meyerswalden, který byl zárukou úspěšného rozvoje do budoucna. Pod vedením cvičence Rudolfa Endlera velmi záhy spolek znovu dosahuje potřebného počtu cvičenců. Celkový počet aktivních cvičenců se rozrostl natolik, že bylo možné vytvořit oddělené mužské a ženské družstvo. Zároveň dochází v rámci tělovýchovného spolku k vytvoření samostatného pěveckého a hudebního sdružení, které si opatřilo potřebné hudební nástroje a noty. Dalším významným uskupením, které se v rámci spolku vytvořilo byla divadelní skupina, které nacvičila a odehrála velké množství různých divadelních her. Ve dvacátých letech bylo v budově tělocvičny provozováno pod patronací válečných invalidů i kino. Pod hlavičkou spolku byla v té době vydána i celá řada pohlednic se zobrazením Lenory, sklárny i blízkého Boubína. V důsledku takto narůstajícího zájmu o využití tělocvičny dochází k nutnosti dalšího rozšíření a přestavby budovy, která proběhla v roce 1926. Tyto práce provedla stavební firma Kozeny Karl, Schramlstrasse 532 z Volar. Při přestavbě byla rovněž jižní a východní část sálu opatřena balkonem. V budově byl rovněž postaven byt pro náčelníka spolku. Rozšířením prostor tělocvičny získalo obyvatelstvo Lenory nový velký sál, který bylo možno využívat i ke konání různých plesů a silvestrovských veselic . Aktivity tělovýchovného spolku v této době byly velmi různorodé a intenzivní. Jako příklad může sloužit účast lenorského spolku na 13.německé sportovní slavnosti v Mnichově, které se zúčastnili: Siegfried von Kralik, cvičenci Rudolf Endler, Hoffmann Richard, Schröder Walter, Höllinger Rudolf a Lang Burghard. Účast na této sportovní slavnosti korunovala na dlouhou dobu aktivitu celého tělovýchovného spolku. V dalším období prakticky až do roku 1938 se cvičenci pravidelně s velkými úspěchy účastnili na všech významných kulturních a společenských akcích v celém okolí.

Lenorští cvičenci

Začlenění Sudet pod německou říši v říjnu 1938 přineslo do činnosti spolku zásadní zvrat a vedlo postupně v důsledku vypuknutí 2. světové války k úplnému ochromení celé činnosti. Většina cvičenců byla nucena narukovat a mnoho z nich se z bojišť nevrátilo, řada z nich se vrátila jako invalidé. Poválečný odsun německého obyvatelstva byl pak jen smutným završením a definitivní tečkou za činností německého tělovýchovného spolku v Lenoře.

-š-

Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.