úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
Ladislav Stehlík a Lenora


Na památku jedné schwarzenberské kněžny byla pojmenována Lenora, německy nazývaná Eleonorenheim. Stála tu původně jen sklářská huť s domky dělníků, později byl přistavěn zámeček, v němž stará patricijská rodina Králíků vytvořila kultivované prostředí se vzácnými sbírkami rytin, porcelánu, skla a jemných tkanin, ukazovaných jen vážným zájemcům a některým návštěvám. Podle svědectví pamětníků slynul tento panský dům mnohou exkluzívností: na stole stál alpský kraví zvonec, nábytek černé barvy a stoly s bílými ubrusy tvořily zvláštní barevnou noblesu jako černé plesové oblečení pánů a bílé hedvábné toalety dám. Pan Hans byl milovníkem klavírní hry a vybraným hostům hrával i některé vlastní skladby. Byla to doba kočárů a petrolejových lamp, valčíků a pěších výletů za krásami boubínské přírody. Ze sklářského díla se těšily oblibě většiny zákaznictva vázy neobvyklých tvarů a velikosti, ozdobené květinami různé podoby, barvy, lodyh a ozdob. Každý mistr měl své pomocníky. Jeden ponořil sklářskou píšťalu do tekuté skloviny, druhý dával výrobku tvar, třetí jej zdobil, a tak celá řada pracovníků se podílela na dobré jakosti lenorského skla. Majitel sklárny Jindřich Králík byl znamenitým odborníkem sklářské výroby a zároveň i znalcem celé historie českého sklářství, zvláště šumavského. Sklářské zboží bylo ze Šumavy vyváženo do celého světa: sklenice do Vídně, Moskvy a Itálie, zdobené sklo do Španěl a Holandska, odtud přes Amsterodam až do Indie, neboť toto české sklo se těšilo světovému věhlasu.

Ladislav Stehlík – Země zamyšlená, 3.díl, Praha 1970

Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.