úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
Sklářský rod Meyrů-Franz Blau


I tady chci odkázat na práci Josefa Blaua GBB, poněvadž jsem na ni sám spolupracoval až k jejímu odevzdání do tisku. Ve sv. II se píše na s. 154-157:"Před koncem 17. století, přesněji v roce 1688, se poprvé setkáváme se jménem sklářského mistra Meyra z hutě v Hrozenkově u moravského Vsetína, a to při křtu dcery skláře Andrease Webera z hutě Helenkov (i v originále Helenkau - pozn. překl.). A roku 1699 nějaký Georg Mayr, který kupuje dvůr spolu s hutí u Rožnova na Moravě svému synu Eliasovi. Ještě v roce 1723 tu kvetla výroba skla.Není vyloučeno, že jeden z těchto Mayerů (autor tu zřejmě uvádí na společného jmenovatele Meyry, Mayry i Mayery, poněvadž psaní těchto příjmení skutečně značně kolísá - pozn. překl.) byl předkem bratří Josefa, Ignaze a Karla Mayera, na jejichž jména narážíme kolem roku 1750; Josefův syn Johann Meyr stal se po roce 1800 zakladatelem sklářské hutě Adolf u Vimperka a sklárny v Lenoře, což z něho stačilo učinit slavného huťmistra.Je tu však i možnost (František Mareš o tom píše v knize České sklo na s. 112 a 118-119), že předkem vzpomenutých tří bratří byl hornoplánský obchodník se sklem Peter Mayer, který se roku 1701 ucházel o nájem sklářské huti u Pohoří na Šumavě.V roce 1686 se také uvádí jistý Mathias Mayr jako huťmistr sklárny zvané Kaltenbrunn poblíž Zvonkové. Roku 1703 pracoval na této huti sklář Adam Mayr (měl ženu Margaretu). Onen Mathias Mayr byl předtím měšťanem v Horní Plané (Oberplan). Jeho manželka Agnes, zesnulá roku 1688, je po roce 1670 psána jako školmistrová (Schulmeisterin) v Horní Plané a před svou smrtí jako huťmistrová, po dobu půl roku. O jejím muži pak už nenacházíme dalších zmínek. Osobité psaní příjmení obou těchto Mayrů už poukazují k osobě Johanna Meyra a jeho nikoli nemožné rodové spojitosti právě s nimi (viz k tomu kniha Ruperta Essla Oberplan s. 49 a 52). Josef Meyr byl rodákem ze sklářské huti Joachimsthal u rakouského Harmannschlagu. Jeho první manželkou se stala Anna Maria, roz. Reindlová, druhou Anna, dcera Johanna Adama Hilgarta, skelmistra v Kardašově Řečici.Jako mladý sklář pracoval Josef Meyr na mnoha hutích, také v Michlově huti (Helmbach) u Vimperka, při níž kdysi Michl Müllner objevil Křídové sklo (na rozdíl od později objeveného "obyčejného" křídového skla šlo v tomto případě zřejmě o druh křišťálového skla - pozn. překl.) Táhlo ho to však zpátky domů, odkud vyšel, na panství Nové Hrady (Gratzen); byl tam od roku 1765 zaměstnán ve sklářské huti v Černém Údolí (Schwarzthal) u Pohoří na Šumavě, kterou si pak s příbuznými pronajal a úspěšně provozoval. To mu dodalo odvahy k založení dvou nových hutí: Silberberg (česky později bylo to místo zváno Stříbrné Hutě, až do zániku osady - pozn. překl.) v roce 1771 a Bonaventura (česky Skleněné Hutě, osada dnes rovněž zaniklá - pozn. překl.) 1795. Ve válečných letech kolem roku 1800, kdy byl provoz mnoha sklářských hutí zastaven, nepodlehl Meyr beznaději a pracoval dál v oboru, kterému věnoval celý svůj život: "Když se nedaří," říkával svým dělníkům, "nedělám si z toho hlavu a beru do ruky znovu sklářskou píšťalu; ani dřív jsem neměl nic jiného než ji."Když už byly všechny prostory jeho tří hutí doslova napěchovány skleněným zbožím, zdálo se, že je v koncích a začaly mu docházet peníze na hotovosti; na konci napoleonských válek však všechno to, co měl na skladě, lehce a draho prodal. Sklářské umění kvetlo na jeho hutích jako nikdy předtím a on byl hmotně zajištěný muž, ba zakrátko nejznámější sklářský podnikatel v Čechách vůbec. V roce 1810 zavítal rakouský císař František I. při své návštěvě jižních Čech i do jedné z jeho skláren.Rodina hrabat Buquoyů brzy pojala vůči nájemci svých panských hutí celkem pochopitelnou závist a chtěla výnosný obchod vést sama; tak na sebe přebírala jednu huť za druhou, naposledy Bonaventuru, jejíž nájem vypršel roku 1813. Starý Meyr, který se zatím nehodlal uchýlit na odpočinek, přenesl nyní své podnikatelské aktivity na panství Vimperk, odkud si z mladých let uchoval v paměti obraz pralesů, které svým bohatstvím dřeva musely oblažovat sklářské srdce jako sotva co jiného na světě (viz k tomu Kubitschek a jeho už několikrát citované dílo, s. 13n.). Vimperské panství vyšlo Meyrovi blahovolně vstříc; 22. října 1814 putovala odtud na písecký krajský úřad žádost o svolení "pro novohradského sklářského mistra (v originále ,für Gratzener Glasmeister' - pozn. překl.) Josefa Meyra" zřídit jednu sklářskou huť a dvě brusírny skla. Stanoviště továrny, praví se ve velmi podrobném přípise, je situováno ve vzdálenosti na 500 kroků od poslední budovy města Vimperka na vrchnostenské louce při potoce, má ode všech jiných usedlostí izolovanou polohu a navíc jsou veškeré výrobní i obytná stavení od základu až po střechu vyvedena z kamene, takže nehrozí nijaké nebezpečí požáru.V huti Adolf, jak byla nazvána po tehdy dosud panujícím knížeti ze Schwarzenberka, šly obchody hned od samého počátku dobře a starý sklář tu zažil ještě šťastná léta.I pro město Vimperk byla nová továrna požehnáním; zisky rok od roku rostly a Vimperk rozvojem rychle brzy předčil sousedy.Josef Meyr, jak se podepisoval, přišel na huť u Pohoří na Šumavě roku 1749 ze sklárny v Ehrenreichsthalu na dolnorakouském statku Pertolds. Byl v Čechách první, kdo vedle běžného abulového a dutého skla uvedl i anglicky broušené zboží z křišťálového skla a zdokonalil je natolik, že jeho výrobky mohly se ctí uspět v jakémkoli srovnání s produkty podobného druhu.

Když roku 1829 zemřel, bylo mu 97 let. Jeho paní ho svou smrtí předešla v roce 1825 v 76 letech věku.Josef Meyr měl dva bratry, kteří se rovněž věnovali sklářské výrobě: Ignaz, který po Josefově odchodu převzal a vedl dál jako huťmistr sklárnu Ehrenreichsthal - a Karl, který se brzy věnoval už jen obchodování se sklem a měl své působiště "am Schanzl" ve Vídni. Zprostředkovával vývoz tabulového a dutého skla až do Turecka.Josef Meyr měl tři syny: Paula, Ignaze a Johanna.Paul, nejstarší z nich, měl mnoho plánů, jejichž uskutečnění bohužel štěstěna nikdy jaksi nepřála. Objevil znovu staré tajemství rubínového skla. Působil na rozličných hutích, snad nejdéle v té kaltenbašské (dnešní Nové Hutě- Polesí), naposledy pak na Wimmerthálské (Wimmerthaler) či Vodní huti (Wasser-Hütte) v Anníně (Annathal). V roce 1801, když vedl otcovu huť Bonaventura, udělil mu sám císař zlatou medaili za "s tolikerým úsilím a velkými náklady" dokončené znovuobjevení rubínového skla. V roce 1804 žil v Kuří (Hermannschlag) u Kaplice (Kaplitz), odkud nabízel inzerátem v listě Oberpostamtszeitung pražského vrchního poštovního ředitelství (v č. 150 toho ročníku) "své služby v oboru sklářské výroby nějakému vysokému šlechtici". Odvolává se přitom na své mnohostranné schopnosti, také na zmíněnou zlatou medaili a vyjadřuje ochotu ke složení finanční záruky "několika tisíc zlatých".V roce 1807 požádal o svolení krajského úřadu k tomu, aby mohl zřídit skelnou huť na území kochánovské rychty u Zejvízu, při čemž neopomněl poukázat na velké ztráty, které utrpěl svým úsilím o znovuobjevení rubínového skla a které prý vlastně znamenaly ztrátu veškerého jeho jmění. Ještě téhož roku ostatně od tohoto svého záměru ustoupil. O dalších osudech tohoto výjimečně nadaného muže není nic známo.Druhý bratr Ignaz působil delší čas jako sklářský mistr v Hersbronnu v rakouském Innviertelu.

Druhý bratr Ignaz působil delší čas jako sklářský mistr v Hersbronnu v rakouském Innviertelu.Zvláště milým z jeho tří potomků byl Josefu Meyrovi syn Johann, který také po otcově smrti v roce 1829 převzal huť Adolf (Adolfov) u Vimperka. Do té doby vedl kaltenbašskou Meyrovu huť. Už následujícícho roku 1830 vybudoval v adolfovské sklárně novou pec. Johann Meyr (tak se psal) se narodil v roce 1775 ve Stříbrných Hutích a zemřel roku 1841 ve svých 64 letech v Lenoře. Byl ženat s Katharinou, jejíž dívčí příjmení nám není známo, jak vyplývá z křestního záznamu Wilhelma Kralika, pořízeného roku 1806 na faře ve Zdíkovci (Kleinzdikau). V posledních letech 18. století znovuzřídil po výrobci zrcadlového skla Abelem (Abelle) nedaleko Vimperka na zdíkovském panství huť k výrobě tabulového skla v dnešních Nových Hutích-Polesí a dovedl ji k prosperitě. Přes všeobecnou stagnaci obchodu se sklem nestačil Meyr ani vyřizovat hojnost zakázek především zahraničních odběratelů. Pojal proto plán na vybudování nového závodu. Panství bylo jeho záměru nakloněno. Meyr zvolil pro novou huť místo tam, kde ústily dva lesní potoky do Teplé Vltavy v revíru Zátoň jižně od Boubína. Po manželce knížete Schwarzenberga jménem Eleonore, takto dceři knížete Moritze Josefa z Liechtensteinu, byla nová huť nazvána Eleonorenhain (česky Lenora). Dne 16. května 1834 se tu začalo na první z pecí s výrobou dutého skla. První skláři sem přišli z rozličných skláren na rakousko-jihočeském pomezí a z okolí Železné Rudy (Eisenstein) a bavorského Zwieselu. Nadešly tu pro ně slavné a veselé časy, o nichž se mělo v pozdějších letech vyprávět v hrdinských ságách.V červenci 1836 vyrostla i druhá pec; pec na tabulové sklo (v originále nazývána Johannesthal - pozn. překl.) vznikla teprve roku 1841. Nová sklářská osada takřka uprostřed českých pralesů vzbuzovala u současníků nevídaný zájem. Psala se o ní dobrodružná líčení do novin a byla srovnávána s pralesními osadami v americké divočině. Nesnáze, které nastražovala stavbě bezedná třasoviska, byly opravdu neobyčejného rázu. Zryté podloží vykazovalo pět nad sebou ležících vrstev zetlelých pařezů, zbytků přirozenou cestou zaniklých pokolení stromů, které byly postupně odkrývány výkopy (viz o tom Kubitschek, s. 19).Pouhých několik let po založení hutě, dne 17. ledna 1841 umírá Johann Meyr ve věku 64 let, skonav náhle ve sklářském hostinci "Zur Fischerin" (u vimperské hutě Adolf, v domě zvaném i česky Na fišerce (!) - pozn. překl.).

Dodnes žije v pověstech, žertech a ústním podání sklářského národa památka "starého Meyra", upřímného přítele svých lidí práce, muže, který nezanechal vlastního potomka a s nímž vymřela i více než staletá tradice slavného rodu Meyerů (Meyrů).V jejich činnosti pokračovala sklářská dynastie Kralikova…"

-p-(dle projektu Kohoutí kříž)

Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.