úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
Sklářský rod Kraliků-Franz Blau


Stačí prolistovat tu část knihy Umění šumavských sklářů, vyšlé už na blížícím se konci totality roku 1986 v Jihočeském nakladatelství v Českých Budějovicích, abychom pochopili, jak nenahraditelně významným pramenem byla jejich autorům Blauova dvojdílná práce, kterou v textu pro úsporu místa označujeme zkratkou GBB. I synovci Josefa Blaua, který se ostatně na vzniku toho nenahraditelného strýcova opusu až k vytištění podle vlastních slov sám také podílel, byla podkladem jeho statě, psané pro rodácký sborník kaltenbašský, pojal však do ní i prameny jiné, v českém prostředí sotva známé, mezi nimi cenná ústní podání, pro které si jeho text uchovává trvalou hodnotu. Červnové číslo měsíčníku Glaube und Heimat z roku 1996 přineslo na straně 71 krátkou zprávu, že "v Pasově (Passau) byl 6. dubna 1996 nalezen svým synem mrtev Franz Blau z Nýrska (Neuern), Kirchenstraße 16 (ulice a číslo domu, z něhož byl po válce ,odsunut' - pozn. překl.), synovec spisovatele a vlastivědného badatele Josefa Blaua. Urna s jeho popelem byla uložena za účasti nejužšího rodinného kruhu na hřbitově v Büchelbergu. Zesnulého ve smutku vzpomínají dcera Sigrid Jauková, synové Günther a Gerhard s rodinami." Tak nacházíme i my jeho dlouhý článek v novohuťském rodáckém sborníku a klademe jeho český překlad na hrob muže tolika lidem úplně neznámého i za ty, o nichž jej psal a s nimiž odešla do nenávratna celá jedna kulturní epocha, zvaná šumavské sklo.)

Jeden z nejvýznačnějších sklářských rodů vůbec je spojen se jménem dnešních Nových Hutí. Takto píše Josef Blau ve své knize GBB (sv. II, s. 133-135) o rodu Kraliků z Meyrswalden:"Wilhelm Kralik, který se narodil 17.12.1806 v dnešních Nových Hutích, byl už pětatřicetiletý, když roku 1841 skonal Johann Meyr. Byl synem kaltenbašského puškaře, truhláře a hostinského Wenzla Kralika a jeho ženy Theresie roz. Hopfnerové, dcery výrobce zrcadel Wenzla Hopfnera a choti téhož Elisabeth, rozené Weiselové, v Prášilech (Stubenbach).Rodina Kralikova se u rovněž kaltenbašského skelmistra Johanna Meyra a jeho ženy Kathariny těšila nejvyšší přízni. Manželé Meyrovi byli malému Wilhelmovi při křtu za kmotra a kmotřičku a ujímali se chlapce i nadále. Jednou při střelbě do terče v Kaltenbachu padl sklářskému podnikateli jeho mladý kmotřenec do oka svou písařskou zručností při zaznamenávání zásahů. Vzal ho k sobě a poskytl chlapci, jemuž ostatně po matce také kolovala v žilách sklářská krev, vzdělání jako svému budoucímu spolupracovníkovi. V roce 1829 pak byl Kralik přijat do huti Adolf a byl postupně zasvěcován do všech důležitých věcí jako šéfův důvěrník. V roce 1831 se oženil s Meyrovou neteří Annou Pinhakovou, takže se stal synovcem svého chlebodárce. Meyrova neteř byla dcerou sklářského mistra Ferdinanda Pinhaka, který měl tehdy v nájmu jednu huť v Uhrách (Innozenzsthal, maďarsky Drahosicza v komitátu Bars, slovensky Tekov) a později působil i v různých jihočeských a dolnorakouských sklářských hutích. Pinhakova žena byla Meyrovou sestrou. Josef Taschek, s Wilhelmem Kralikem další spoludědic Meyrův, se narodil roku 1814 a byl synem Meyrovy sestry Johanny a budějovického obchodníka železářským zbožím Tascheka. Svou svatbou s Kralikovou nejstarší dcerou Ferdinandou, se stal později Kralikovým zetěm. Za vedení obou dědiců se kolem poloviny 19. století rozrostl podnik Meyrs Neffen (tj. "synovci Johanna Meyra") do nebývalých rozměrů.

Lenora překonala hutě adolfskou i kaltenbašskou a byla v té době označována za největší sklárnu v Čechách vůbec. V roce 1854 pak firma koupila sklárny v Arnoštově (Ernstbrunn) i ve Františkově (ta vznikla v roce 1852 na místě staré hutě U Pivního hrnce), které obě vyráběly duté sklo. Tím se spojilo pět velkých skláren v jeden jediný podnik.O něco později do něho přibyly i Idina a Luisina huť (Idahütte, Luisenhütte), které se bezprostředně spojily se sklárnou Adolf. Správním střediskem byla Lenora.Když Josef Taschek roku 1862 ve Vimperku zemřel, převzal Kralik celý podnik a vedl nyní všechny obchody pod jménem Meyrs Neffe (Meyrův synovec) sám. Se svou manželkou Annou měli 13 dětí. Po její smrti se znovu oženil, tentokrát s dcerou vídeňského obchodníka se sklem Josefa Lobmeyera Luisou, jejíž bratr Ludwig Lobmeyer budiž uveden na předním místě mezi těmi, kdo učinili ze sklářství umělecké řemeslo. Luise porodila svému muži dne 1. října 1852 syna Richarda, který proslavil jméno Kralik jako básník, hudebník, filosof a historik zároveň. Wilhelm Kralik neznal ve svých obchodních aktivitách oddechu. Znal mnohá sklářská tajemství, která mu svěřil jeho kmotr, "starý Meyr". Hned po obchodech to byla lovecká vášeň, která ho vedla po volání srdce zas a zas do šumavských lesů, obklopujících kol dokola jeho hutě. Následovali ho v té zálibě i jeho úředníci a sklářští dělníci, takže celá Lenora byla často jakoby jednou jedinou mysliveckou společností. Vedle toho se v panském domě provozovala vybraná hudba v malém důvěrném kruhu, zatímco sklářský lid se bavil v hutní hospodě "Zum Böhmerwald" po svém drsnou hrou i zpěvem. Rodina Kralikova se znala i s naším velkým šumavským básníkem a krajanem Adalbertem Stifterem.V šedesátých letech devatenáctého století se pracovalo, většinou podle návrhů Lobmeyerových, pro vídeňský odbyt. Výrobky firmy získávaly na všech velkých výstavách nejvyšší ocenění. Jméno Kralik vzbuzovalo úctu v odborných kruzích.Krátce před svou smrtí dosáhl Kralik posledního a vrcholného vyznamenání, jakého se před ním dostalo už mnoha sklářským huťmistrům; byl totiž povýšen do rakouského rytířského stavu s přídomkem "von Meyrswald". Vyžádal si je právě v tomto znění jako výraz svých neskonalých citů vůči Johannu Meyrovi, kterému za tolik vděčil. Zesnul náhle brzy nato dne 9. května roku 1877 ve sklárně Adolf u Vimperka. Příslovečné byly dobré vztahy, jež vládly mezi ním a jeho úředníky i dělníky. Svou osobností vyzařoval a šířil kolem sebe dobrou vůli a podřízení mu za to byli ze srdce oddáni tak, že na ně mohl kdykoli spolehnout. Nejprve převzali vedení Kralikových závodů společně čtyři jeho synové z prvního manželství: Johann, Karl, Heinrich a Hugo. Wilhelm, druhý nejstarší, skonal krátce před otcem. Dcera Maria Wilhelmine byla od roku 1864 provdána za majitele huti Vogelsang Josefa Schmida. Krach na vídeňské burze v roce 1873 donutil Kralikovy sklárny zastavit výrobu. Nějaký čas se vyrábělo toliko tabulové sklo. Mnozí ze sklářů se musili vystěhovat za výdělkem jinam. Značný počet jich odešel do ruského Polska, jiní hledali obživu jako lesní dělníci, kterých bylo tenkráte nadmíru třeba ke zpracování polomů po bouřích a kůrovcové kalamitě.

V roce 1881 se dědicové Wilhelma Kralika rozdělili; Karl a Hugo převzali od zbylých do vlastní režie hutě Adolf, Františkov a Kaltenbach (dnes Nové Hutě-Polesí) pod starým jménem Meyrs Neffe.Po Hugově smrti se stal Karl samojediným majitelem tří skláren. Jeho následovníkem se stal syn Albert. Kaltenbašská a františkovská huť byly zrušeny a sklárna Adolf byla roku 1922 prodána karlovarské akciové společnosti Ludwig Moser und Söhne A.G. a spojena s ní pod novým názvem "Karlsbader Kristallfabriken A.G. Ludwig Moser und Söhne und Meyrs Neffe". Sklárny v Lenoře a v Arnoštově převzali při už zmíněném dělení Heinrich a Johann. Po odstoupení svého bratra se stal jediným vlastníkem obou hutí Heinrich Kralik (1840-1911). Když pak i on zemřel, ujali se majetku po něm jeho dva synové Alfons a Siegfried. Roku 1880 k nim jako spoluvlastník přistoupil Heinrichův bratranec Mathias, do té doby vedoucí harrachovské sklárny Nový Svět (Neuwelt). Jeho podílnictví pomohlo podniku k novému rozmachu. Huť Arnoštov byla roku 1917 prodána.Po roce 1945 přišli bratři Siegfried a Alfons Kralikovi do Bavorska, o svůj majetek v Čechách byli připraveni bez náhrady. Siegfried se stal ředitelem Poschingerovy továrny na výrobu křišťálového skla ve Frauenau. Teprve později vysídlený bratr Alfons vstoupil rovněž pak do vedení této sklárny."

Kaltenbach - Heimat im Böhmerwald(1980), s. 95-113

-p-(dle projektu Kohoutí kříž)

Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.