úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.

Lenorský bál


Předek majitele sklárny Králíka z Lenory pořádal jednou bál. Bylo to zrovna ve svátek sv.Krista, kdy se vůbec nemělo tancovat. Měl být taky předveden tanec obnažených žen. Když byla o půlnoci dámská volenka, přišla od okna paní, která byla krásnější než všechny ostatní.Vyzvala továrníka k tanci. Dvojice se jednou zatočila dokola a paní najednou zmizela. Ve skutečnosti to byl čert. Továrník ale ležel na podlaze mrtvý. Od těch dob se jeho duch vždy o půlnoci zjevuje a dělá v domě velký rámus. Už hodně lidí tomu nechtělo věřit. Jednou sezvali společnost, která čekala, až se duch objeví. Ve dvanáct hodin opravdu přišel. Prošel místností a zmizel v pokoji, kde zaživa spával. Teprve farářovi z Horní Plané se podařilo přivést ducha ke klidu. Byl to velice zbožný muž. Před zaklínáním se po celém těle natřel posvěceným olejem a na podlaze namaloval křídou velký kříž. Když se duch objevil, nemohl farářovi vyčíst jediný hřích, jedině to, že ukradl mamince vajíčko, protože si za něj ale koupil inkoust do školy, duch s ním nic nesvedl. Než ale navždy zmizel, praštil faráře do nohy, kde se zapomněl natřít. Proto pak chodil farář po celý zbytek života shrbený. Nohu měl pořád ovázanou, a ještě na smrtelné posteli prosil sestru, aby mu ani po smrti obvaz nesundávala.


Lenora a Hitlerův útěk


Volarští Němci tvrdí, že Hitler odletěl z Berlína do Čech. U Volar prý na něj čekalo pancéřované auto, které s ním jelo na pláně nedaleko bavorského Bischofsreuthu, leží­cího těsně za naší hranicí. Odtamtud se verse o cestě do Španělska a Argentiny dojemně shodují. Co je na věci nejzajímavější? Americká CIC potvrdila, že dne 24. dubna 1945 kolem 17. ho­diny přijela ve směru od Lenory tři velká osobní auta, z nichž dvě měla všechna okna zastřená. Auto očekával průvodce, který je pro­vázel směrem na Chlum. Asi za dvě hodiny se auta vrátila. Třetí jelo zpátky na Lenoru a dvě zůstala ve velkých stodolách na kraji Volar. Auta byla obsazena. V jedné stodole pracovala dokonce vysílačka. Jídlo jim tam nosili z Volar. Pro přesnost CIC uvedla, že k večeru 26. dubna odjelo jedno z aut směrem na Kunžvart. Asi za dvě hodi­ny se vrátilo, ze stodoly vystoupili dva muži a jedna žena a znovu vyjeli směrem na Kunžvart. Téhož dne večer pak z plání před ba­vorským Bischofsreuthem odletěla dvě tam čekající letadla...

Z knihy Ferdinanda Valenty-Tenkrát na Šumavě


Muří noha a muří kříž


Muří kříž

Aby se noční můře zabránilo ve vstupu do komory, kde se spí, má se na pažení (zárubeň) dveří či do nohou postele namalovat muří kříž. Je to vlastně hvězda, ale může mít účinek jen tenkrát, když se čára vede bez přestávky jedním jediným tahem.

Muří noha

Zvláštní druh muří nohy znají v bavorském Hollerdau. Tam naloupou z vrbového proutí posvěceného o Květné neděli v kostele tenké proužky kůry a čtyři díly z nich sestaví do tvaru propleteného kříže. Pět takových křížů pak opět sestavených do podoby většího kříže přibity o Velikonoční neděli na dveře stáje má zabránit můrám i čarodějnicím, aby uškodily domácímu dobytku.

Z knihy Karla-Heinze Reimeiera "Irrwurz" (Bludný kořen), který v první části(pověsti z Vimperka a okolí) knihy použil vzpomínek, které s sebou přinesl z někdejšího domova Leopold Kralik, potomek slavné sklářské dynastie z Lenory (Eleonorenhain) a po válce učitel na státní odborné škole v Grafenau.


Lenorské zjevení 1946


"V rohu na půdě je stará skříň. v šeru a pokryta prachem tam stojí již drahná léta, plná starých knih a papírů. Nedávno jsem z ní vytáhl zelené papírové desky, na kterých bylo obyčejnou tužkou napsáno Horní Vltavice. Staré dopisy, složenky a různé doklady z doby těsně po druhé světové válce. Několik listů a ručně psaných poznámek se týkalo události, která je již zapomenuta, ač někteří aktéři ještě žijí. Z tohoto důvodu neuvádím plná jména.

Druhou prosincovou neděli roku 1946, na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, sáňkovalo několik německých dětí na louce, kde se říkávalo U Kostků. Bylo pár minut po páté hodině a nad lesem vyšel měsíc. Ti mladší šli pomalu domů a ticho začínajícího večera přerušil výkřik. Byla v něm smíšena úzkost s údivem. Během několika vteřin směřovaly pohledy všech na měsíc a přiběhlo i několik dětí českých, hrajících si opodál. Nejmenší, tříletý klučina se rozplakal, starší stáli v němém úžasu. Z nádraží vyjel vlak. Jeho houkání bylo tečkou za podivnou podívanou, o které se mluvilo ještě několik dní, než ji chaos poválečných let odsunul do zapomnění. Ještě jednoho svědka událost měla. Lenorský dělník, otec pěti dětí se vracel domů z vedlejší vsi. V tichém adventním večeru na něj padla jakási tíseň a zmatek. Krajinu kolem ozářilo tajemné světlo.
O celé události se dozvěděl profesor prachatického gymnázia Karel F. a v doprovodu státního okresního lékaře MuDr. Františka K. z Prachatic a patera Dr. s.B. z Olomouce se 28. prosince vypravili do Lenory.
Trojlístek učenců doplnila manželka profesora K., což pak usnadnilo rozhovor se svědky událostí. Výsledkem jejich pátrání byl protokol, který odeslali na příslušná místa s žádostí o radu, jak postupovat dál.
Z ručně psaných poznámek z rozhovoru s desetiletou Jiřinou M. lze vyčíst asi toto:
Spolu s mladším bratrem Jiřím a s ostatními dětmi sáňkovali na stráni, když uslyšeli hluk a volání německých dětí. U nádraží nad lesem, v místě kde stojí pomník k poctě Hartauerově, spatřili postavu bíle oděné ženy s modrou šerpou, jak stojí na měsíci, kolem kterého je obtočen černý had. Postava měla v sepjatých rukou růženec a v okamžiku, kdy projížděl vlak, sklonila hlavu. Svědectví stvrzené autoritou učených pánů bylo zasláno na českobudějovické biskupství, které odpovědělo již za tři dny.
Kapitulní vikář, který tuto záležitost vyřizoval, poděkoval pánům za pozornost a námahu, jakou nezvyklé události věnovali. Dále píše, že je ale nutné přihlédnout k tomu, že v ten den bylo úplné zatmění měsíce, jehož střed byl v 18.48 hodin času středoevropského, čili o hodinu dříve času zimního. Nádherně pozorovatelný úkaz mohl přivodit zvláštní pocity a nálady, ostatní přikreslila fantazie a strach. Pánové nechť nečiní žádné další kroky. Šlo-li o skutečné zjevení Panny Marie, jistě se postará, aby došlo cíle.

Nevím, zda si pamětníci vzpomenou na onu zimu, která přinesla tento vzrušující zážitek. Nechybělo mnoho a Lenora mohla být místem, kam míří miliony poutníků. Ale když jsem se včera brouzdal studenou vodou na soutoku Řasnice a Vltavy, říkal jsem si, že by Panna Maria tak krásný klid asi rušit nechtěla."

Jaroslav Pulkrábek

Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.