úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
Vstup německých vojsk na území Šumavy
(volně dle publikace „Mit dem VII.Korps ins Sudetenland“)


1. října 1938 překročila vojska VII. armádního sboru říšskou hranici a na několika frontách vstoupila na území Sudet. Denním cílem byla dle rozkazu generála Ritter von Leeb linie Vltavy, ke které se vojska přiblížila na vzdálenost cca 1500 metrů. K zajištění mostů a přechodů bylo vybudováno několik kontrolních stanovišť na západním břehu Vltavy. Překročení hranice bylo zajištěno všemi dostupnými válečnými prostředky, ale proběhlo bez komplikací. Některé zátarasy na silnicích, které čeští vojáci ve spěchu nestačili odklidit byly lehce překonány a odstraněny. Nepopsatelné bylo nadšení a radost, se kterým sudetoněmecké obyvatelstvo vítalo německé jednotky. Na všech silnicích vlály prapory, všechny cesty byly plné lidí, kteří chtěli vidět triumfální vstup osvobozujících vojsk. Někteří nemohli ani uvěřit, že tisíciletá poroba končí a konečně přichází svoboda. Na mnoha tvářích bylo možno stále vidět hrůzy prožité v posledních dnech a týdnech. Dojemné bylo spatřit malé chlapce se zdviženou pravicí neúnavně provolávající „Heil“, či slzy v očích starých lidí. Vojska postupovala rychle. 2 října ve 13,00 hod. opustily české jednotky linii Mugrau - Honetschlag - Hitring. Naše vojska tuto linii násleovně překročila již kolem 16,00 hodin téhož dne. Strategickým cílem dne byla linie Wettern - Horwitz - Kriebaum - Andreasberg - Ernstbrunn - Wallern - Stögerberg - Schreinerberg - železnice Kubohütten - Neugebäu - Innergefield - Rehberg - Seckerberg - Stubenbach. Také tento druhý den postupu proběhnul bez nepřátelských aktivit. Pouze řada mostů na železnici byla připravena ke zničení, zvláště na spojnici Fischerhäuser - Salnau - Schwarzes Kreuz - Wallern. Ženijní jednotka tato nebezpečí odstranila a podílela se na zpevnění a vyztužení řady těchto mostů. Triumfální přivítání z prvního dne se opakovalo a gradovalo. U vstupu do mnoha vesnic byly na silnicích vztyčeny triumfální oblouky, domy byly ozdobeny a od všech jednotek bylo možno slyšet .: nejvyšší nadšení, žádné problémy. Vyvrcholením tohoto nadšení bylo přivítání velícího generála ve Volarech v podvečer 2. října. Všeobecné nadšení nelze ani popsati.Všude prapory, hudba, zářící obličeje, natažené ruce, provolávání „Heil“. Někteří lidé nadšením klečeli podél silnic obličeje zalité slzami. Mnozí neustále opakovali jak jsou šťastni, že se mohli těchto dnů dočkat.

Němečtí vojáci u Lenory 1938

Večer 2. října dosáhla vojska všech vytyčených cílů a bylo nutno vojáky ubytovat, což vzhledem k některým řídce osídleným místům Šumavy bylo poněkud obtížné, sami lidé často neměli dostatek jídla ani prostor pro ubytování vojsk. Bylo nutno rychle jednat. Wehrmacht přistavila mnoho pojízdných kuchyní a zanedlouho mohla býti velká většina lidí zajištěna teplou potravou. Hned ve druhém sledu přijela zásobovací jednotka s dostatečným množstvím potravin pro všechny. 8. října následoval nový, v té době poslední postup vojsk. Ve 12,00 hodin vojska vyrazila a v podvečer dosáhla tzv. konečné linie postupu. Tímto dnem byla všechna důležitá pohraniční města jako Bergreichenstein, Winterberg a Prachatitz pod německou rukou. Také v těchto dnech nemuseli vojáci nasazovat své životy, byli všude vítání s nadšením a otevřenou náručí. V následujících týdnech se vojenské zájmy soustřeďovaly především na bunkry. Podél celé linie Vltavy a na všech významnějších místech bylo rozeseto množství těchto šedých do krajiny vyhlížejících betonových kvádrů. Kvůli jejich výstavbě bylo pokáceno velké množství stromů, ba i celé lesní plochy, jenom aby byl zajištěn dostatečný palebný výhled. Z vnějšího pohledu působily bunkry solidním dojmem a byly stavěny tak, aby si navzájem mohly poskytovat palebné krytí. Co se týče jejich vlastního obranného významu tak se názory různily.

V lenorském zámečku-nad mapami generálního štábu Přátelství mezi jednotkami a obyvatelstvem se postupně přeměnilo ve vzájemnou spolupráci. Projížděl- li někdo v těchto říjnových měsících Šumavou mohl zahlédnout vojáky při sběru brambor, za pluhem na poli, při sečení otavy. Lidé se tak mohli přesvědčit, že německý voják rozumí jak svému vojenskému řemeslu tak dokáže přiložit ruku k dílu, když je potřeba. 21. října převzala civilní správa péči o sudetoněmecké obyvatelstvo a vojska byla postupně stažena.

pozn. vzhledem k tomu, že se jedná o volný překlad úvodu knihy, která vyšla v roce 1938 a jejímž vydavatelem bylo Generalkommando VII.A.K. München, a která je oslavou vstupu německých vojsk na území Sudet a prezentuje jednostranný pohled na tuto dějinnou událost z pozice německé armády.

-š-



Další fotografie:

Vchod do zámečku


Oslava u Chaty




Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.