úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
Eliška Krásnohorská a Lenora


V šíři bujících lučin kupí se četné domky i budovy větší: Lenory, místo druhdy proslulé svou velikou sklárnou, jejíž výrobky hojně se vyvážely a dosud vyvážejí, ačkoli dnes již Lenory, kdy zde šťastný podnikatel jménem Mayer založil závod i dělnickou osadu, která nyní oživena více než pěti(podle posledního sčítání 517)sty obyvatelů. V pravdě oživena: neboť jest tu i škola, jsou i spolky zábavné, hraje se tu divadlo, vše arci po německu, sjíždějí se tu hosti v panském domě i přichází sem množství cestujících, jejichžto zvědavosti úřednictvo i dělnictvo sklárny s ochotou vyhovuje.

Jako z jícnu sopky vystupuje široká plachta dýmu nad budovy, přistoupíš, i zříš, že dým proniká samou dřevěnou střechou po celé její šířce všemi skulinami. Pohlédneš v nitro sopky: před plamennými otvory ohánějí se černé postavy vidlemi hybně jako v šermu, jim přisluhují hoši, dívky menší i větší, také vidlemi podávajíce i odebírajíce skleněné nádoby nejrozmanitějších útvarů. Vedro nesmírné sálá ven, vstoupíš, i kráčíš jako po vrchole Vesuvu, ve žhavém popelu, mezi kotoučky dýmu, vystupujícího zdánlivě ze země, skutečně však z doutnajících oharků, po kterých četné bosé nohy šlapou. Kolem slyšeti všude sykot vody na žhavém skle, kteréž první tvar dostává v dřevěných, mokrých formách, všude cinkot skelných odpadkův, uřezávaných, usekávaných za žeřava zvláštními nástroji, kde ustanovená míra či forma výrobků toho vyžaduje. Tam u pece prvé z roztavené hmoty skelné dělníci foukají trubkami železnými ohromné bubliny, kolísající se jim nad hlavami, onde foukají do forem, z nichž vychází zboží v podobě surové teprve do brousíren; tu zase ve vidlích se houpají do pece i z pece nádoby skvostné již v úplné dokonalosti a kráse, jen aby barvy maleb a zlacené okrasy ohněm se sloučily se sklenou podlohou i staly se nesmazatelnými.

Od žáru pecí vábí nás šumot vodních kol do chladu brousíren, kde lze viděti práci nejrůznějších strojů: od brusů obrovských, vyplňujících celé síně a hladících celé plochy největších zrcadlových tabulí, až k drobným kolečkům, rýsujícím jemňouký vzorek nebo nápis na malé umělecké dílo skleněné. Ano, u strojů těch pracují někdy ruce vycvičené trpělivostí celého života k dovednosti umělecké. Jsou to ruce postav těch od rána do noci schoulených, napínajících zrak i duševní pozornost s umrtvující nezměnností na totéž kolečko brusu,- postav vdychujících po dlouhá léta jemný prach skelný a chýlících bledé, zapadlé tváře k zapadlým prsům s výrazem choroby a beznadějnosti... Neníť hodna závisti práce sklářská, ať při žáru pece tavicí, ať onom zdánlivě tak čistém vzduchu brusíren! A jakž by vypadala sláva vítězného průmyslu, kdyby na světových výstavách vedle zázračně krásných a laciných výrobků, vedle báječně důmyslných strojů bylo nutno ukázati též takové lidské tváře, jaké při všem tom technickém důmyslu ona krása i láce dosud činí nezbytnými? Ale tak na trhu se neváží a nepočítá; průmysl není sentimentálním...

Rovněž obratné jako v brousírnách nalezneme pracovníky též v síních malířských, kde zboží buď vymyšlenými vzory, buď květinami dle přírody nebo hlavičkami a krajinkami dle fotografií se zdobí a pak zlatí. Vypáleno byvši zlato má barvu mdlou; lesku mu teprv dodává hlazení nástroji ocelovými neb skleněnými, kteroužto práci, jako mnohé jiné ve sklárnách, vykonávají ženy a dívky.

Známé slávě českého skla pomohla Lenora dostoupiti nejvyššího vrcholu a lesku. Za dne zajímají nás v Lenorách nejvíce lidé a jejich práce, ale krajinná tamní poloha nejkrasším půvabem nás překvapí za letní noci, když poslední světla v oknech uhasnou a měsíc jako drahokam se zatřpytí v lesné koruně Boubína...

Z knihy Čechy, část 1. Šumava, 1886, Fr. Šubert

Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.