úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
Lenora 1841-1862


Když roku 1841 zemřel zakladatel sklárny v Lenoře Johann Meyr, odkázal všechny sklářské továrny svému adoptivnímu synovi a později i manželovi jeho neteře Anny Pinhakové Wilhelmu Kralikovi (1806-1877) a svému synovci Josefu Taschekovi (1814-1862), kteří ji vedli pod firmou J. Meyra synovci (J. Meyr´s Neffen).Oba noví majitelé byli odchovanci Johanna Meyra, který neměl vlastní manželské děti a veškerou pozornost tak zaměřil na své předpokládané nástupce. Již roku 1836 předal Kralikovi a Taschekovi do samostatného nájmu jednu ze svých skláren - Kaltenbach. V době, kdy Kralik a Taschek zdědili firmu, šlo o velký komplex sklářských továren, z nichž největší byla právě Lenora se svými 3 pecemi a rafinérskými podniky, sklárna v Adolfově měla v této době již jen jednu pec a tabulová sklárna v Kaltenbachu byla před dočasným vyhašením. Páteř výrobního programu firmy představovalo v roce 1841 zejména čiré a barevné duté foukané sklo, které bylo z největší části v rafinériích firmy i dekorováno, významný podíl mělo v této době lisované sklo a tradičně bylo vyráběno i bezbarvé a barevné tabulové sklo. Již několik prvních let samostatného podnikání Kralika a Tascheka ukázalo, že J.Meyr vychoval své nástupce dobře. Během příštích 17 let se firma stále rozrůstala a stále stoupala produkce všech druhů skel, její rozmach zastavila až hospodářská krize roku 1857. Nepříznivé období poté trvalo více než 5 let a k obratu došlo až v době po smrti Josefa Tascheka (1862), kdy Wilhelm Kralik koupil od Taschekových dědiců jejich podíly a stal se jediným majitelem firmy.

Srdcem firmy byla ve 40.-50. letech 19. století Lenora. Sem byla roku 1843 po vyhašení tabulové sklárny v Kaltenbachu přenesena do 4. dostavěné huti výroba tabulového skla a rychle zde také rostl výkon v rafinérských provozech dutého skla, zejména v brusírnách a malírnách. Před rokem 1846 byla rovněž v Adolfově opětovně uvedena do provozu druhá sklářská pec a téhož roku si firma znovu pronajala Kaltenbach. Ani tyto kapacity nestačily, a proto společníci v roce 1854 koupili nově vystavěnou sklárnu ve Františkově na Zdíkovsku. Poptávka po skle ale stále stoupala, a protože stávající sklárny již nebylo možno dál rozšiřovat, koupili Kralik s Taschekem v roce 1855 také sklárnu Arnoštov na Českokrumlovsku. Po polovině 50. let 19. století se stala firma J. Meyra synovci největším a nejvšestrannějším výrobcem skla v českých zemích. V 5 sklárnách bylo 11 sklářských pecí a firma zaměstnávala ve stálém pracovním poměru kolem 600 osob (76 sklářů, 130 brusičů, 3 rytce, 45 pozlacovačů a malířů, 1 kreslíře-návrháře). Roční produkce firmy J. Meyra synovci byla v této době značná - asi 3 800 q dutého a asi 2 700 q tabulového skla. Pro srovnání sklárna v Novém Světě dosahovala ve stejné době výkonu zhruba poloviny váhy dutého skla a třetiny váhy při srovnání celkového výkonu, přičemž kvalita dutého skla byla naprosto srovnatelná.

Výroba sklárny v Lenoře byla v oboru luxusního dutého skla až do počátku 60. let podobně jako u ostatních českých skláren ovlivňována nejvýrazněji dlouho přežívajícím stylem druhého rokoka a v čirém bezbarvém broušeném zejména stolním skle se firma držela dlouho také biedermeierských tvarů a dekorů, v 50. letech se prosazovaly i gotické formy a dekory a ve 2. polovině 50. let také módní styl neo-grec. O charakteru této produkce vypovídají mimo jiné katalogy průmyslových a světových výstav, na nichž firma získávala pravidelně ta nejvyšší ocenění. Například na průmyslové výstavě ve Vídni vystavila firma komplikovaně broušená vrstvená skla v kombinacích čirých barevných sklovin (berylu, tyrkysu, růžového alabastru, tyrkysového alabastru, modré) a bílého emailu. Jeden z návštěvníků, ředitel pařížského Muzea umění Peligot o této expozici napsal: "výrobky se těšily na výstavě právem všeobecné pozornosti, neboť jsou stejně vynikající (ne-li ještě lepší) než výrobky novosvětské sklárny. Práce byly ve formě elegantní, ve všelijakých pestrých barvách a křišťálová skla se vyznačovala čistotou a dokonalou čirostí." S podobnými superlativy byly expozice sklárny hodnoceny i na světových výstavách v Londýně (1851) a v Paříži (1855), kde firmu reprezentovala opět různá barevná skla a bezbarvé broušené sklo. Z mnoha předmětů můžeme zmínit vázy s uchy v podobě draků, dózy v podobě krabiček, poháry v gotickém stylu, vázy z několikanásobně vrstvené skloviny s probrušovanými dekory a zlatem malovanými akantovými listy, ledové sklo, vázy ze zakaleného kostního skla napodobující porcelán či rozměrné broušené vázy z několika dílů. Soudobí komentátoři vždy oceňovali zejména všestrannost produkce šumavské firmy. Výtvarný charakter produkce ve 40. a zejména 50. letech ovlivňovali i někteří zadavatelé - Wilhelm Hofmann z Prahy nebo firma Lobmeyr z Vídně, bavorská firma Steigerwald a další. Zejména spolupráce s firmou Lobmeyr byla velmi těsná a prohloubily ji i příbuzenské svazky, když se Wilhelm Kralik po smrti své první ženy v roce 1852 oženil s dcerou Josefa Lobmeyra Louisou. V široké produkci firmy Meyr mělo i ve 40.-50. letech významné místo lisované užitkové sklo, výroba hodinových sklíček (zejména pro švýcarské firmy) a rozsáhlá výroba tabulového skla, kde specialitou zůstávaly především barevné tabule a od 40. let byla na trh uvedena i vrstvená tabulová skla, v menší míře byly vyráběny lustrové ověsky a lustry apod.

   Jitka Lněničková Sklo, doba, lidé vydání 25/2003


Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.