úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
Hutní sklo z Lenory v 80. a 90. letech 19. století


Po smrti Wilhelma Kralika v roce 1877 zdědili firmu jeho čtyři synové z prvního manželství s Annou Pinhakovou. Nikdo z nich ale nebyl systematicky připravován na vedení firmy, neboť předurčeným nástupcem Wilhelma Kralika st. byl jeho nejstarší syn Wilhelm Kralik ml., ten ale zemřel krátce před svým otcem. Mezi bratry také záhy propukly různé rozpory o dalším směřování firmy, a proto byla firma roku 1881 rozdělena. Sklárnu v Lenoře spolu se sklárnou v Arnoštově získali bratři Heinrich (1840-1911) a Johann, kteří založili novou firmu a nechali ji zaregistrovat pod názvem "Wilhelm Kralik Sohn" / "Viléma Kralika syn". Tato firma počítala své založení od roku 1830, kdy vstoupil Wilhelm Kralik st. do firmy Johanna Meyra.

Novou firmu ale pronásledovaly zpočátku značné problémy. Heinrich ani Johann nebyli na počátku 80. let zatím příliš zkušení podnikatelé a museli řešit závažné existenční problémy firmy, neboť bylo nutno pro nerentabilitu zastavit výrobu tabulového skla v Lenoře. Tabulové sklo tvořilo zhruba čtvrtinu obratu firmy. Tváří v tvář konkurenci moderních sklářských hutí v severozápadních Čechách otápěných uhlím ale již nemohla sklárna v Lenoře otápěná dřevem v této komoditě konkurovat. Navíc roku 1882 vyhořela jedna ze skláren firmy, Arnoštov i s dělnickými domky. Za kritické situace vystoupil kolem roku 1884 z firmy Johann Kralik a firmu převedl na svého bratra. Zbylý majitel firmy Heinrich Kralik pochopil, že potřebuje někoho, kdo by byl schopen spolu s ním oživit firmu a nabídl roku 1884 společenství svému bratranci Wilhelmu Mathiasi Kralikovi, dosavadnímu řediteli sklárny v Novém Světě a současně svém švagrovi. Ten vložil do firmy vedle finančních prostředků zejména svou zkušenost a navíc přivedl na Šumavu řadu svých spolupracovníků z Harrachova (m.j. své bratry a švagry a také úředníky). Stal se obchodním ředitelem a společníkem firmy, která měla v Lenoře jednu z největších a velmi moderně vybavených sklářských továren habsburské monarchie. Jen sklárna v Lenoře měla 4 pece (s jedenácti a deseti pánvemi), které byly již přebudovány na regenerativní otop (systém Siebert). Bylo ale nezbytné změnit část výrobního programu z tabulového na duté či jiné sklo. Změny ve výrobě dutého skla byly nutné i z toho důvodu, že tradiční název ("J. Meyr´s Neffe") i výrobní program orientovaný na luxusní duté malované a ryté sklo si podržela firma jejich bratrů s centrálou ve Vimperku, která také úžeji spolupracovala s vídeňskou firmou "J. & L. Lobmeyr".Jednou z cest byla výroba tehdy módního hutně zdobeného skla (tzv. barokářského) s naturalistickými motivy, s jehož výrobou byl Wilhelm Mathias Kralik dobře obeznámen již z Nového Světa. Od poloviny 80. let 19. století se tak v Lenoře stále více vyrábělo hutně zdobené sklo. Díky zkušenostem a školení harrachovských sklářů zvládli sklářští mistři v Lenoře novou výrobu ve velmi krátké době na špičkové úrovni a jejich možnosti takřka nebyly omezeny. Sklárna tak vyšla vstříc zájmu evropských zákazníků o tento typ skla a lenorské výrobky měly zaručený odbyt v mnoha evropských zemích. I zde ovšem byla rozhodujícím faktorem obchodní zdatnost Wilhelma Mathiase Kralika.

Firma se nejen díky hutnímu sklu dostala již roku 1886 z červených čísel a začala vykazovat zisk. Vedle hutně zdobeného skla byly dalšími faktory oživení také rozšíření výroby osvětlovacího skla a chemického a laboratorního skla ap. Širším základem výrobního programu ovšem zůstávalo hladké, broušené, zlacené a jiné stolní zejména nápojové sklo a široký sortiment běžného užitkového domácenského skla. Firma díky přebudování výrobního programu zachovala v podstatě stejný počet zaměstnanců. Ve sklárně a v jejích rafinérských provozech - brusírnách, malírnách, rytecké dílně a pozlacovačských dílnách - bylo zaměstnáno kolem 500 osob a roční výroba firmy se ve druhé polovině 80. let 19. století pohybovala kolem 400 000 zl, což zhruba odpovídalo hodnotě výroby sklárny v Novém Světě.

Vázy s květy, Lenora, 90. léta 19. století In Neuwirth Waltraud: Blühende Jugendstil I.Wien 1991, s. 109

Hutně zdobené lenorské sklo vyrobené těsně po polovině 80. let 19. století je ještě dosti poplatné harrachovským vzorům. To je zřetelné zejména v používaných barvách sklovin, převažují tlumené a tmavší odstíny olivově zelené, různé tóny hnědé, topasové ap. Na vázách, mísách či talířích jsou nejčastěji naturalistické ozdoby v podobě květů a listů či různá hutně tvarovaná a zdobená zvířata - ještěrky, hadi, motýli ap. Postupně se ale v této produkci objevují technickým provedením specifické dekory, které se v pozdější době staly pro Lenoru charakteristické - například ploché mačkané květy s barevnými kontrasty dosahovanými obalovačkou a často symetrické uspořádání dekoru. Dalším významným vzorem pro lenorskou produkci zdobenou hutními dekory z 80. let 19. století se staly výrobky anglické firmy "Thomas Webb Sons - Stourbridge". Jsou to vázy, misky a především různé košíčky z bílé opálové skloviny zdobené na okrajích a na stěnách hutně tvarovanými úponky, lístky a květy, také ouška a nožičky jsou zhotoveny z kontrastních sklovin tvarovaných do podoby kořenů či větví. Tyto lenorské výrobky jsou na mnoha aukcích často zaměňovány za výrobky firmy "Webb". I zde ale můžeme postupně vysledovat typy lenorské výzdoby vzdalující se původním předlohám.Na konci 80. let 19. století je ale již zcela zřetelným, že se lenorská firma "Kralik" vydala v hutně zdobeném skle svou vlastní cestou. Základem hutně zdobených výrobků se stala převážně čirá bezbarvá sklovina, která často nabíhá na okrajích do čirých barevných sklovin lehkých pastelových tónů - zejména zelené, světle tyrkysové, žluté a růžové. Předměty jsou zdobeny různými natavovanými listy či květy (zcela mizí zoomorfní výzdoba) a jejich okraje jsou zpravidla bohatě profilovány optickými dekory do podoby okvětních plátků nebo listů. Listy jsou mačkané již speciálně vyrobenými mačkacími kleštěmi a mnohé optické dekory jsou právě pro Lenoru typické. Celý povrch předmětů byl při finálních úpravách matovaný a dodal sklu jakoby snový výraz, u menší části produkce byla sklovina ponechána bez matování (zejména v 90. letech). Lenora vyráběla vedle širokého spektra hutně zdobených váz a žardiniér také stolní ozdoby v podobě květin, vázy v podobě kalichů květů, svrchní části lampiček v podobě okvětních plátků. Na mnoha z nich byly zavěšovány různé drobné košíčky.

Skláři v Lenoře, asi 90. léta 19. století archiv Muzea Šumavy

Další specifický dekor lenorského hutně zdobeného skla se objevuje zejména na vázách, u nichž byla základní zpravidla tyrkysová nebo topasová sklovina podjímána opálem a přejímána čirou sklovinou, jejíž povrch byl vytažen do drobných protáhlých kapek napodobujících zvrásnění kůry stromu. V období od konce 80. let a v 90. letech 19. století prožívalo hutně zdobené lenorské sklo dobu své největší slávy a mnohé osvědčené vzory a dekory hutně zdobeného skla byly pak vyráběny až do 20. let 20. století a mnohé ještě ve 40. letech. Tradice výroby hutně zdobeného skla byla v Lenoře tak silná, že hutní dekory se uplatnily i na sklech, která se svým charakterem této výzdobě spíš bránila - například skla ve stylu art deco v barvách tango. Na druhou stranu byly tyto dekory poměrně kultivovaně uplatněny ve 30. letech na soupravách toaletního skla.




   Jitka Lněničková Sklo, doba, lidé vydání 25/2003


Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.