úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.





Fritz Hudler(1921)



Fritz Hudler v Lenoře 2004

Narodil se 1. března 1921 v Lenoře, kde posléze působil v místní sklárně jako tavič. V roce 1946 byl jako většina lenorských Němců vysídlen, přes sběrné tábory, do Göppingenu. Jeho zásluhou vznikla nejrozsáhlejší práce o historii německé Lenory "Eleonorenhain - der aus wilder Wurzel entstandene Glasmacherort im Böhmerwald". V roce 2002 se dočkala už druhého vydání.

Im Traum wieder daheim

Am Saume des Waldes, ein Kreuz und ein Denkmal steh'n dort
Ich suchte im Hain die Bänke, die waren schon fort
Der Wind in den Zweigen erzählte mir von dem Ort
Ich lauschte dem Raunen, rein wie Glas klang der Akkord.

Sieh den Wald und die Fluren, die Wiesen und Auen
Das Tal sonn'durchflutet, gesäumt von den Bergen den blauen
Die Moldau, mal silbern mal golden, gar lieblich zu schauen
Dort unten die Brücke, den Steg den sonnenverbrannten grauen.

Hab 's lange nicht mehr gesehen, die Heimat, die so vertraute
Was fehlt sind die Stimmen, die frohen freundliche Laute
Kann niemand erkennen, sind 's Fremde, die hierher sich verlaufen
Wo sind denn die Leute, die einst das Land gerodet, bebauten?

Da vernahm ich wieder das Raunen, vom Kreuze kam 's her
Man hat sie alle vertrieben, Du findest sie nimmer mehr
Allen Gut's und der Heimat beraubt, ohne Hoffnung auf Wiederkehr
Nur die Steine sind Zeugen der Wahrheit, Verkünden die uralte Mär.

Ich konnt' es nicht fassen und ich glaubte es kaum
Sicher war ich eingeschlafen, das ganze war nur ein Traum
Nun kam die Ernüchreung, ich sah mich um im Raum
Ich träumte, alles aber war Wahrheit und doch kein Traum.


Böhmerwäldler Heimatbrief, 2003, č. 9, s. 17



Ve snu zase doma

Na kraji lesa je to, tam pomník stojí a kříž,
lavičky hledal jsem, marně, jak hádat smíš,
ve větvích vítr šeptal cos mé hlavě o to blíž,
příběh, ne, akord jak ze skla, pak náhlá tiš.

Hleď ten les, celý kraj kolem jak čeká,
údolí zalité sluncem, modř hor, dálava měkká,
Vltava v stříbru a v zlatě, ta líbezná řeka,
přes ní krytý most, při ní šedá cesta září do daleka.

Dlouho jsem neviděl domov, kdysi tak důvěrně známý,
chybí v něm veselé hlasy přátel, co bývali s námi,
nikoho nepoznávám, jen cizinci zbyli tu samí,
bez těch, kdo ji vzdělali kdysi, němá zůstala mi.

Tu náhle dolehl šepot tam od kříže ke mně až sem:
všichni vyhnáni byli, já navždy bez nich tu sama jsem,
vyloupen je tvůj domov, v něm všechno vzato všem -
jen kameny pravdě svědčí a dávným pověstem.

Chápu to asi málo a věřím sotva jen,
asi jsem usnul načas, to celé je pouhý sen
a přijde procitnutí a s ním i jas a den.
Ve snu snad: k dni patří však pravda, to do ní jsem probuzen.




Z Lenory do vimperského lágru a odtud k odsunu
Větší část lenorských obyvatel byla dne 18. září 1946 převezena do vysidlovacího sběrného tábora Svatý Jan (v originále St. Johann - pozn. překl.). Bylo to o poledni toho data, kdy české vojenské vozidlo stanulo připraveno k odjezdu před domy, odkud na ně mělo být naloženo v bednách, kufrech, taškách, batozích a dětských kočárcích těch pár posledních věcí, co nám bylo dovoleno vzít s sebou. Jak se to dělávalo za starých časů, když někdo v rodině umřel a na znamení toho se zastavilo kyvadlo nástěnných hodin, tak se stalo i tentokrát, než se opustil dům. Dveře musely být zapečetěny lepicí páskou přes klíčový otvor a klíče odevzdány. Při odchodu se každý loučil se vším, co mu tu doma bylo milé a co ho provázelo celým životem. Aby nedocházelo při tom loučení k příliš velkým projevům smutku, k tomu tu byl český vojenský dozor českého, provázející transport. Jakkoli bylo bolestné opouštět domov a jakkoli děsila nejistá budoucnost, dávala drsná skutečnost nám všem znát, že už tu pro nás opravdu neexistuje možnost zůstat.

Fritz Hudler - Eleonorenhain - der aus wilder Wurzel entstandene Glasmacherort im Böhmerwald

Čtyři až pět rodin od těch nejmenších dětí po starce se spolu se svými zavazadly tísnilo na odjíždějícím vozidle. Poslední zamávání těm, co v mnohých domech ještě zůstali; nebylo jich příliš, poněvadž většina stavení byla už pustých a vysídlených. Na cestě vesnicemi bylo už vidět stopy rabování. Vylomené dveře, vytlučená okna a vyloupené byty zely do návsí jako smutný obraz konce celých kdysi tak zalidněných osad. Ve Vimperku byly pro mnohé z nás sběrné tábory Svatý Jan a Svatá Anna (St. Anna) po dlouhé týdny azylem. Než jsme však do těch nouzových lágrů směli vůbec vstoupit, byli jsme bez výjimky podrobeni kontrole a prohledáni ohmatáváním, při čemž se mělo zjistit, zda přece jen není někde na těle ukryto cokoli z cenností, které bylo zakázáno brát s sebou. Pokud se přišlo na nějaké listiny či dokumenty, peníze, fotografie padlých v uniformě a jiné věci, které někdo chtěl zachránit pro budoucnost, byla všechna zavazadla obrácena naruby a vyházený obsah rance rozmetán všude kolem. Lidsky nedůstojné okolnosti chování k postiženým, všechna ta nenávist, násilí a teror učinily nakonec z vyhnání akt vysvobození a nové naděje.

"Die Heimat im Herzen" - soll darin weiterleben!
"Domov v srdcích" - má žít i nadále!


Z knihy "Eleonorenhain - der aus wilder Wurzel entstandene Glasmacherort im Böhmerwald"

-p-podle projektu Kohoutí kříž

Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.