úvod
současnost
historie
osobnosti
pověsti
památky
okolí
fotogalerie
odkazy
návštěvní kniha
Chcete se podílet na obsahu stránek? Své podněty směřujte do návštěvní knihy nebo
e-mailem.
Lenorská hospoda


Jednou z prvních budov, která byla nově vznikající osadě Eleonorenhain postavena byla i budova hostince. Důvod byl celkem pochopitelný, práce v tehdejší sklárně byla díky ohromnému vedru ze sklářských pecí natolik obtížná, že bylo nutno postarat se i o dostatečný příjem tekutin pro skláře a ostatní dělníky.Proto také již v předběžném návrhu budoucí smlouvy o vybudování sklárny Eleonorenhain, kterou uzavřela správa panství Winterberg a Johann Meyr dne 26. října 1833, a kterou kníže Johann Adolph Fürst Schwarzenberg parafoval dne 18. března 1834, je v odstavci 18 zakotveno několik podmínek týkajících se odběru piva a výčepního v budoucím hostinci.

Lenorská hospoda na dobové fotografii

Především je majitel sklárny povinen zajistit jak pro potřebu svou, tak i pro veškerý personál sklárny, aby jak pro domácnosti tak pro hostinec nebylo odebíráno jiné pivo nežli z knížecího pivovaru. Dále je majitel sklárny povinen postarati se o dobrý sklep u svého domu a výčepníka v hostinci. Výčepník je rovněž zavázán, že v případě, že panství bude mít vlastní vinopalnu odebírat kořalku pouze z této knížecí vinopalny. Byla stanovena povinnost platit za dodané pivo hotovými penězi a na druhou stranu bylo výčepníku poskytnuto přiměřené zvýhodnění při dodávkách piva přímo z knížecího pivovaru. Dle soupisu obyvatel a majetku osady Eleonorenhain ze dne 24. listopadu 1834 měl hostinec číslo popisné 6 a bydlel v něm Anton Prager a Johann Feuchtieger. Na čelní zdi hostince byl nápis “ Ausschank „ ( výčep), a pod ním nápis „ Fürst Schwarzenberg Bräu“ (knížecí schwarzenbergské pivo). Nad dveřmi do hostince pak nápis.: „Gasthaus zum Böhmerwald“. Celá budova hostince byla, stejně jako ostatní tzv. sklářské domky zhotovena na základě vyjímky celá ze dřeva.

Hlavním posláním založeného hostince bylo tedy jednoznačně uhašení žízně sklářů a dělníků nově vzniklé osady. Sklářský mistr byl osobou nesmírně váženou a bylo úkolem sklářských učňů postarat se o správný „pitný režim“ svého mistra. Učeň tedy měl kromě jiného za povinnost zajistit, aby byl džbán neustále naplněn chladivým mokem. V té době nebylo běžné ihned za vytočené pivo zaplatit, ale odebrané pivo bylo vrypem nože označeno do speciálních prkének ,která se tehdy označovala jako „Rowisch“ nebo „Robisch“. Tato zařízení se skládalo ze dvou úzkých prkének, z nichž jedno měla na konci kolíček a druhé otvor do kterého kolíček přesně zapadnul. Jedno prkénko měl hostinský a druhé sklářský mistr. Pokud tedy učeň šel se džbánkem pro nové pivo, vzal si prkénko od sklářského mistra a v hostinci němu přiložil výčepní odpovídající prkénko druhé ( každý sklářský mistr měl svůj „Rowisch“ ) označený a nožem do nich udělal vryp. Mistrovo prkénko si potom učeň i s čerstvým pivem odnesl. Když bylo prkénko vrypy plné, hostinský počet sečetl a odevzdal s příslušným vyúčtováním administrativě sklárny, která většinou automaticky uvedenou sumu sklářskému mistru odečetla ze mzdy. Prkénka byla následovně lehce ohoblována ve formařské dílně a mohla být znovu použita. V pozdější době byla v hostinci umístěna velká černá tabule, kde byla uvedena jména jednotlivých sklářů a odběr piva byl označen křídou. I pro tento způsob zápisu se používal původní historický termín „Robisch“, i když již zcela nenaplňoval původní význam slova.

Hospoda v roce 1912-vpravo od sudu s pivem Julius Schröder(muž s dlouhou fajfkou)

Ve dvacátých letech 20.století prošla Lenora celkovým mohutným rozvojem. Byla vystavěna celá řada nových budov, mezi nimi tzv. Beamtenhaus a Bienenhaus. Rovněž původní budova hostince, která existovala prakticky od roku 1833 byla stržena a nahrazena budovou nového hostince, který se ve své podobě zachoval prakticky doposud. K budově hostince byla v té době připojena budova řeznictví a obchod.

-š-

Copyright 2005-2007 mystik Všechna práva vyhrazena.